Psychodrama: Hraní rolí a dramatizace jako cesta k uzdravení

Psychodrama není jen hraní her. Je to hluboká, tělesně založená terapie, která umožňuje přežít a přeměnit traumata, aniž byste museli hledat slova. Vznikla v Praze v roce 1921, kdy psychiatr Jacob L. Moreno začal s lidmi, kteří nemohli promluvit o svých bolestech - takže je nechával hrát. Dnes se to stalo jednou z nejúčinnějších metod pro práci s komplexním traumatem, závislostmi a rozpadem identity. A v Česku se postupně začíná objevovat i mimo kruh specialistů.

Co je psychodrama a jak to funguje?

Psychodrama je akční terapie, kde místo toho, abyste seděli a vyprávěli, žijete svou příběh. Vytváříte scénu - může to být vzpomínka na dětství, konflikt s partnerem, nebo okamžik, kdy jste se cítili naprosto opuštění. Potom ostatní členové skupiny přebírají role lidí z vašeho života - rodič, školitel, sám sebe v minulosti - a vy je sledujete, jak to všechno hrají. To se jmenuje mirroring. Nebo si sami přebíráte roli druhého - třeba vašeho otce - a hovoříte z jeho pohledu. To je role reversal.

Proč to funguje? Protože když je mozek při traumatu přetížený, část odpovědná za jazyk se vypne. Slova nestačí. Ale tělo si pamatuje. Pohyb, hlas, gesto, prostor - to všechno se stává jazykem, který traumatum může překonat. Neurověda potvrzuje: psychodrama aktivuje pravou hemisféru mozku, která zpracovává emoce a obrazy, ne slova.

Co se děje během jedné relace?

Klasická psychodramatická relace trvá 90 až 120 minut a probíhá ve skupině 8-12 lidí. Má tři jasně definované fáze.

1. Warm-up - 15 až 30 minut. Skupina se seznámí, vytvoří bezpečí. Lidé říkají, jakou roli hrají v životě: „Jsem ten, kdo vždycky uklízí“, „Jsem ten, kdo nikdy neřekne ne“, „Jsem ten, kdo se nechává zneužívat“. Tady se neřeší problémy, jen se vytváří důvěra.
2. Akční fáze - 60 až 90 minut. Jeden člen se stává protagonistou. Terapeut pomáhá vytvořit scénu - může to být dům, kde bylo násilí, nebo kancelář, kde vás vyhodili. Ostatní hrají pomocné ego: matka, šéf, dítě, které jste kdysi byli. Používají se techniky jako doubling - někdo hlasem řekne, co si protagonistova vnitřní část cítí, ale nemůže říct. Nebo sculpting - lidé se fyzicky rozmístí, aby vytvořili „sochu“ vztahu. Tady se nekomentuje, neřeší, jen se přežívá.
3. Sdílení - 15 až 30 minut. Skupina říká, co si vlastně cítila, když hrála. „Když jsem hrál tvého otce, cítil jsem se vinen.“ „Když jsem viděl, jak jsi se vzdával, cítila jsem se ztracená.“ Tady není důležité, co se stalo s protagonistou - ale co se stalo s vámi, když jste se do toho zapojili.

Nejde o představení. Jde o to, abyste se sami uviděli zvenku - a zjistili, že to, co jste si mysleli o sobě, nemusí být pravda.

Pro koho je psychodrama vhodná?

Psychodrama není pro každého. Ale pro některé je to jediná cesta ven.

• Oběti komplexního traumatu - násilí v rodině, dětské zneužívání, válečné zkušenosti. Studie z Frontiers in Psychology ukázaly, že 75 % veteranů po 16 relacích zažilo významné zlepšení.
• Lidé s dissociací - kteří se cítí „odpojení“ od sebe samotných. Psychodrama jim umožňuje fyzicky znovu spojit rozdělené části sebe sama.
• Lidé, kteří nemohou promluvit - kteří se bojí slov, nebo si myslí, že „to nikdo nepochopí“. Tělo hovoří hlasitěji než ústa.
• Osoby s poruchami přípojnosti - kteří se vztahují k druhým jako k hrozbě nebo k nástroji.

Není to ale vhodné pro všechny. Kritici upozorňují, že u lidí s borderline poruchou osobnosti může být intenzivní emoce příliš silná a způsobit další destabilizaci. A pro jednoduché fobie je efektivnější expoziční terapie.

Co to stojí a kde to najít v Česku?

V Česku je psychodrama stále malým polem. Podle Českého sdružení psychodramatiků je zde 47 certifikovaných terapeutů - to je jen 2,3 % všech psychoterapeutů. Cena jedné relace je obvykle 800-1 200 Kč za hodinu. Většina se koná ve skupinách, ale existují i individuální varianty.

Na trhu je tři akreditované kurzy: na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě a Vysoké škole ekonomické. Každý trvá dva roky a stojí kolem 45 000 Kč za rok. Certifikace TEP (Trained Experiential Psychotherapist) vyžaduje minimálně 720 hodin výcviku - to znamená tři a půl roku práce, cvičení, supervision a osobní terapie.

Nejčastěji se psychodrama používá v centrech pro trauma (42 %), klinikách pro závislosti (31 %) a rodinných centrech (27 %). Většina z nich je v Praze, Brně nebo Ostravě. V Hradci Králové, kde žiji, je aktuálně jediný terapeut s certifikací - a čekáte na termín tři měsíce.

Psychodrama vs. jiné metody

Co když je EMDR nebo CBT? Co je lepší?

Psychodrama není nejrychlejší, ale je jediná, která vám umožní změnit příběh, ne jen ho zpracovat. V CBT se učíte, jak přemýšlet jinak. V psychodramě se naučíte, jak žít jinak.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na českém fóru Terapeut.cz z 142 hodnocení 78 % řeklo: „Toto mi dalo největší odhalení.“

Jeden muž, který prožil násilí v dětství, napsal: „Nikdy jsem neřekl, co se stalo. Ale když jsem viděl, jak jiný člověk hraje můj otec, a jak mi říká: ‚Jsi slabý, protože jsi chlapec‘ - cítil jsem, jak se v mě zlomilo něco, co jsem dlouho držel. A pak jsem si řekl: ‚Já nejsem slabý. Já jsem přežil.‘“

Žena, která trpěla rozpadem identity po rozvodu, řekla: „Když jsem převzala roli mého partnera, cítila jsem ho jako někoho, kdo se bál ztráty. A najednou jsem nebyla jen obětí. Byla jsem i člověk, který se bál ztratit.“

Někteří ale zaznamenali zhoršení. 34 % klientů podle studie z European Journal of Trauma Therapy zažilo krátkodobé zhoršení symptomů - obvykle v prvním týdnu po relaci. Proto dobré centrum vždy poskytuje telefonickou podporu po intenzivních sezeních.

Co je budoucnost psychodramy?

Do roku 2025 se plánuje integrace s virtuální realitou. V Kalifornii už testují, jak klienti rekonstruují traumatizující scény v VR - bez rizika fyzického kontaktu. Úspěšnost byla 83 %. To může otevřít psychodramu i pro lidi, kteří se bojí skupin.

Dr. Kate Hudgins předpovídá, že do roku 2030 bude psychodrama součástí multimodální léčby PTSD - kombinovaná s neurofeedbackem, tělesnou prací a farmakoterapií. Ale nikdy nemůže nahradit léky u těžkých forem. To říká i Dr. Paul Frewen: „SSRI a CBT jsou stále zlatým standardem pro těžké PTSD.“ Psychodrama je doplněk - ne náhrada.

Největší překážka je nekvalifikovanost. V Česku je jen 47 terapeutů. V Brazílii je to 23 % všech terapeutů. V Německu 17 %. V Česku se to teprve začíná rozvíjet. Ale lidé hledají. Hledají něco, co je opravdu zaznamená - ne jen v hlavě, ale v těle, v srdci, v pohybu.

Co dělat, když chcete začít?

Nezačínejte s psychodramou, pokud jste nikdy nebyli v terapii. ISPS doporučuje minimálně 6 měsíců skupinové terapie nebo individuální práce jako přípravu. Pokud jste úplně noví, začněte s 4-6 warm-up sezeními - jen se seznámením, hraním rolí bez hlubokého traumatu.

Nezapomeňte: psychodrama není divadlo. Je to práce s vámi. A nejde o to, jak dobře hrajete. Jde o to, jak dobře vidíte - sebe, své bolesti, své možnosti.

Největší odhalení není v tom, že jste se naučili hrát. Je v tom, že jste si konečně dovolili být.