Co je psychiatrická pohotovost a kdy ji hledat?
Psychiatrická pohotovost není jen další lékařská služba. Je to poslední záchranná linka, když duševní zdraví přestane být otázkou „dnes to nejde“ a převrátí se na „nemůžu přežít další den“.
Představ si to tak: máš závrať, bolest v hrudi, těžko dýcháš. Zavoláš 155. Proč? Protože víš, že to může být infarkt. Stejně tak, když se ocitneš v duševní krizi - když ti přijdou hlasy, nechceš se vzbudit, nebo máš jasnou představu, jak se zemřít - nejsi „jen smutný“. Potřebuješ okamžitou pomoc. A to je právě úloha psychiatrické pohotovosti.
V České republice je tato služba přístupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není potřeba doporučení od praktického lékaře. Můžeš jít přímo. Nebo zavolat. Nebo přijít. A nejsi „nepříliš závažný“, jen protože jsi „ještě nezabil sebe“. Pokud se cítíš, že už to nezvládáš, už jsi dostatečně závažný.
Kdy je čas zavolat nebo přijít?
Nemusíš čekat, až se ti zlomí všechno. Někdy stačí jeden den, kdy už nechceš jíst, spát, mluvit. Někdy stačí, že už nevíš, proč žiješ. A to je důvod.
Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech je čas na akutní pomoc, když:
- Trvá úzkost nebo deprese déle než 2 týdny a zhoršuje se
- Už nesplňuješ základní hygienické potřeby - nečešeš si vlasy, neoblékáš se, nejíš
- Máš představy o sebevraždě, i když nevíš, jak to udělat
- Slýšíš hlasy, které ti říkají, že jsi „zbytečný“ nebo „vina“
- Neumíš se vypořádat s agresí - buď se obracíš proti sobě, nebo proti ostatním
- Spánek je narušen déle než 14 dní - buď nespíš vůbec, nebo spíš 14 hodin denně a přesto jsi vyčerpaný
Nejde o to, jestli „to je dost špatné“. Jde o to, jestli „to už nezvládáš“.
Jak se obrátit na psychiatrickou pohotovost?
Neexistuje žádný „správný způsob“. Jen existují možnosti - a všechny jsou platné.
1. Zavolej 155 - pokud je situace život ohrožující. Tedy: sebevražedné myšlenky, násilí, nevědomí, akutní psychóza. Záchranná služba přiveze osobu do nemocnice, kde bude vyhodnocena a případně hospitalizována.
2. Přijdi přímo na psychiatrické oddělení - bez předchozího telefonování. V každém krajském městě existuje alespoň jedno zařízení s akutní péčí, které přijímá bez závazku. Stačí jít, říct: „Potřebuji pomoct.“ A budou tě přijmout. Podle zákona č. 372/2011 Sb. je lékař povinen se věnovat každému, kdo přijde s žádostí o pomoc, i když není objednán.
3. Zavolej na konkrétní pohotovost - pokud víš, kde je nejbližší. Například:
- Praha: Psychiatrická nemocnice Bohnice (tel. 284016144), Psychiatrická klinika 1. LF UK (tel. 224961111), Národní ústav duševního zdraví v Klecanech (tel. 283088111)
- Ústí nad Labem: Krizové centrum Krajské zdravotní (tel. 477113726)
- Ostrava: Psychiatrická nemocnice v Opavě (tel. 553 246 211)
- Brno: Psychiatrie Fakultní nemocnice u sv. Anny (tel. 543 152 111)
Není potřeba mít „dokumenty“, „doporučení“, „pojištění“. Stačí, že jsi člověk, který potřebuje pomoct.
Co se stane, když přijdeš?
Nikdo tě nepřiváží do „větve“. Nepřijdeš do „psychopatického křížku“. Přijdeš do místnosti, kde tě počká psychiatr nebo psycholog - nezkušený, nezneužívající, neznevažující. Jen odborník, který chce vědět, co se stalo, co cítíš, a jak ti může pomoci.
První hodina je většinou rozhovor. Není to „interview“. Je to „příběh“. Můžeš plakat. Můžeš se zlobit. Můžeš mlčet. Všichni to dělají. Lékař neříká: „To je špatné.“ Říká: „Co se děje?“
Pokud je tvoje situace vážná, můžeš být hospitalizován. To neznamená „ztráta svobody“. Znamená to „bezpečí“. Většina hospitalizací trvá 3-7 dní. Cílem není „zadržet tě“, ale „dát ti čas“ - čas, aby se léky začaly působit, aby se tělo a mozek trochu uklidnily, aby jsi mohl přežít další den.
Co je jiné než psychiatrická pohotovost?
Psycholog? To je něco jiného. Psycholog ti pomůže pochopit, proč jsi se dostal do krize. Ale když jsi v ní - tedy v akutním stavu - psycholog tě nemůže zachránit. Potřebuješ lékaře, který může předepsat léky, které zastaví halucinace, které uklidní úzkost, které ti dají možnost dýchat.
Soukromý lékař? Můžeš ho zavolat. Ale čekací doba na první návštěvu je 4-6 týdnů. V akutní krizi to není řešení. Většina soukromých psychiatrů také nevykonává akutní pohotovost. To dělají jen nemocnice.
Krizové centrum? To je skvělá volba - pokud máš možnost. Krizová služba v Ústí nad Labem, například, nabízí krátkodobou hospitalizaci (do 14 dní) bez nutnosti závažného zdravotního důvodu. To znamená, že můžeš přijít, když jsi „na kraji“, ale ještě ne „v propasti“.
Co tě čeká, když jsi už na pohotovosti?
Po první akutní fázi přijde „další krok“. A tady je často problém.
Čekací doba na ambulantní péči v Česku je průměrně 4-6 týdnů. To znamená, že když tě pohotovost vysvobodí, můžeš být „v klidu“ jen na pár dní. Pak se opět vrátíš do toho samého. A to je důvod, proč se mnozí vracejí - a proč se mnozí nevracejí vůbec.
Naštěstí se něco mění. V roce 2023 byla spuštěna Národní strategie duševního zdraví 2023-2030. Cílem je zvýšit počet psychiatrů o 25 % do roku 2030 a snížit čekací dobu na ambulantní péči na méně než 2 týdny. V roce 2024 se má zřídit 12 nových krizových center - hlavně v regionech, kde je dnes největší nedostatek.
Telemedicína pomáhá. V roce 2022 bylo provedeno 42 300 konzultací online - to je o 315 % více než v roce 2020. Pokud máš možnost, po akutní pohotovosti se pokus o online návštěvu. Je to rychlejší, než čekat na návštěvu v kanceláři.
Proč se lidé neobráťí?
Největší překážka není nedostatek lékařů. Je to strach.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z roku 2022 se 63 % lidí s duševní poruchou obává vyhledat pomoc kvůli strachu z toho, co si řekne „okolí“. „Nechtějí, abych to věděli.“ „Bude to v záznamech.“ „Nemůžu ztratit práci.“
Ale to není pravda. V Česku není duševní porucha „záznamem o nebezpečnosti“. Neznamená to, že ti odeberou řidičák. Neznamená to, že tě vyhodí. Neznamená to, že ti zavřou dům.
Naopak - když se obrátíš, můžeš získat: léky, které ti dají energii; podporu, která ti řekne, že nejsi sám; a čas, který ti umožní znovu najít smysl.
Co dělat, když pomáháš někomu jinému?
Když někdo, koho máš rád, je v krizi, neříkej: „Všechno bude dobré.“ Neříkej: „Zavolej někomu.“
Řekni: „Jdu s tebou na pohotovost.“
Nebo: „Zavolám 155, a ty budeš sedět vedle mě.“
Nebo: „Nechám tě v klidu, ale zavolám ti lékaře.“
Nejhorší, co můžeš udělat, je „nechat to na něm“. Pokud je někdo v akutní krizi, není schopen se obrátit sám. Potřebuje tě. A ty můžeš být jeho poslední spojka s životem.
Co se stane, když to nezvládneš?
Nikdy nejsi „příliš špatný“ pro pomoc. Nikdy nejsi „příliš ztracený“.
Na psychiatrické pohotovosti v Motole v Praze se v roce 2022 přijalo 27 500 lidí. 82 % z nich řeklo, že jim pomohli rychle a s respektem. 76 % řeklo, že lékař byl trpělivý.
Na druhé straně, v Ostravě nebo v Zlíně se někdo dočkal 3 hodin čekání - a v tu chvíli mohl ztratit všechno.
Ale i tam - když přijdeš - přijmou tě. Nezavřou dveře. Neřeknou „zase přijď jindy“.
Protože to, co dělá psychiatrická pohotovost, není „léčení“. Je to „zachraňování“.