Osvědčené postupy pro online terapii: Jak uspět v teleterapii jako klient

Online terapie už není dočasným řešením z pandemie. V České republice ji každoročně využívá přes 150 000 lidí, a tato čísla rostou. Přesto 42 % klientů terapii ukončí už po prvním sezení. Proč? Často není kvůli terapeutovi, ale kvůli tomu, že nevěděli, jak se k tomu připravit. Online terapie není jen videohovor s psychologem. Je to jiný způsob práce - s vlastními pravidly, výzvami a příležitostmi. Pokud chceš, aby ti pomohla, musíš se k ní připravit stejně jako k běhu maratonu - ne jen přijít a doufat.

První věc: Vyber si správného terapeuta

Není důležité, jestli má terapeut titul z Oxfordu nebo pracuje 20 let. Důležité je, jestli se s ním cítíš dobře. Pokud ti jeho hlas zní jako nátlak, pokud ti jeho výraz tváře připomíná úředníka, nebo pokud se ti zdá, že ti říká, co máš cítit - budeš se z toho chtít vytrhnout. To není chyba terapeuta. To je chyba neshody. Většina lidí, kteří online terapii nezvládli, nezvládli ji proto, že nebyli s terapeutem na stejné vlně. Nejde o to, jestli je terapeut „dobrý“. Jde o to, jestli je pro tebe „správný“.

Zkus si zahrát na detektiva. Přečti si jeho profil. Kde studoval? Jaký má přístup? Co píše o online terapii? Pokud nemá napsané nic o tom, jak pracuje na dálku - buď opatrný. Terapeut, který se nezamyslel nad tím, jak se liší online od osobního sezení, nemá připravené nástroje pro tebe. Hledej někoho, kdo píše o bezpečí, o technických výzvách, o tom, jak si udržet spojení, když jsi v posteli v 22 hodin.

Připrav si prostředí - ne jen zařízení

Máš telefon, kameru, internet? To je jen začátek. Online terapie funguje jen tehdy, když máš místo, kde tě nikdo nezruší. To znamená: ne v kuchyni, kde ti dítě volá po jídle. Ne v autě, když jsi na cestě z práce. Ne v ložnici, kde ti přímo před očima leží věci, které chceš zapomenout.

Na jedno sezení potřebuješ 50 minut klidu. Připrav si to jako přípravu na důležitou schůzku. Zavři dveře. Dej telefon na „nepřerušovat“. Vypni oznámení. Pokud máš psa, který štěká, dej ho do jiné místnosti. Pokud máš děti, najdi někoho, kdo je na chvíli vezme. Neříkej si: „Zkusím to takhle.“ Pokud ti během sezení někdo přijde s kávou nebo křičí „Mami, kde je moje hračka?“, terapie se zhroutí. A nejen proto, že jsi přerušený. Ale proto, že tě to naučí: „Nemůžu se otevřít.“ A to je přesně to, co online terapie potřebuje - otevřenost.

Technika? Zkontroluj ji předem

Nikdy nečekávej, až se začne sezení, abys zjistil, že ti kamera nefunguje. Zkontroluj ji půl hodiny předem. Otevři aplikaci, kterou používáš - Zoom, WhatsApp, Signal - a zkus, jestli ti kamera zobrazuje tvář, mikrofon chytá hlas, a jestli máš stabilní připojení. Pokud máš problém s internetem, měj připravený mobilní hotspot. Pokud ti aplikace padá, měj připravenou alternativu. Terapeut ti neřekne: „Zkus to znovu.“ On bude mít dalšího klienta za 15 minut. A ty? Ty budeš mít pocit, že jsi selhal.

Nejčastější chyba? Lidé si myslí, že „používají WhatsApp“ a to je dost. Ale WhatsApp není pro terapii navržený. Je to nástroj pro zprávy, ne pro hluboké rozhovory. Pokud ti terapeut nabízí jen chat nebo hlasové zprávy - zvaž, jestli to je pro tebe dost. Video je klíč. Víš proč? Protože 80 % komunikace je jazyk těla. Pokud nevidíš, jak se terapeut nadechne, jak se mu zatřese ruka, jak se mu zatáhne obočí - ztrácíš polovinu informací. A to je přesně to, co tě může stát výsledek.

Můžeš mít kameru vypnutou? Ano - ale jen na začátku

Někteří lidé chtějí mít kameru vypnutou. Někteří mají strach, že je někdo sleduje. Někteří se cítí nejistě, když vidí sami sebe. To je normální. Ale pokud chceš, aby terapie fungovala, musíš se k tomu postupně přizpůsobit. Kamera vypnutá je jako překážka mezi tebou a terapeutem. On nevidí, jak ti slzy září v očích. Nevidí, jak ti ruce třesou. Nevidí, jak se tvář při zmínce o rodičích ztuhne.

Na první sezení je to v pořádku. Ale pokud po třech sezeních máš kameru stále vypnutou - otázka není, jestli terapie funguje. Otázka je, jestli chceš, aby fungovala. Většina lidí, kteří se po třech týdnech rozhodli zapnout kameru, říká: „Nevěděl jsem, že to bude tak jiné.“

Buď sám sebou - ne „terapeutická verze“

Někteří lidé si před sezením říkají: „Musím být hluboký. Musím mít nějakou otázku. Musím být výstižný.“ A pak se při sezení snaží být někým, kým nejsou. Tvoří „terapeutickou verzi“ sebe sama. A to selhává. Terapie není představení. Není přednáška o tom, jak jsi „silný“ nebo „vývojově pokročilý“. Je to o tom, jak jsi opravdu - rozčílený, zmatený, smutný, zlostný, nevědoucí, ztracený.

Markéta Lustigová, terapeutka, říká: „Je důležité, abyste byli sami sebou, cítili se přirozeně a mohli se tak otevřít především sobě.“ To není poezie. To je základ. Pokud se snažíš být „dobrým klientem“, ztrácíš sebe. A terapie potřebuje tebe. Ne tvou verzi.

Nečekávej, že ti terapeut řekne, co máš dělat

Mnoho lidí přijde do terapie jako do lékárny. „Dejte mi nějaký návod, jak přestat být úzkostný.“ Ale terapie není recept. Je to cesta. A terapeut není řidič. Je to průvodce. Některí terapeuti budou klást otázky, jako: „Co se stalo, když jsi to řekl?“ Jiní budou mlčet, až se ti všechno vylije. Některým stačí, že je někdo poslouchá. Jiným potřebují strukturu.

Nemusíš mít odpověď. Nemusíš mít otázku. Stačí, že jsi tam. Stačí, že jsi přítomen. A pokud se ti to zdá málo - tak to je právě to, co potřebuješ. Terapie nejde o to, co řekneš. Jde o to, co se stane, když řekneš - a kdo tě slyší.

Co se děje po sezení?

Některé sezení tě vyčerpají. Některá tě zvednou. Některá tě zmate. To je normální. Ale mnoho lidí zapomíná na jednu věc: po sezení se nevrátíš hned do práce nebo do společnosti. Potřebuješ 15-20 minut na to, abys se „vypnul“.

Nejdřív se vyhni sociálním sítím. Nejdřív nečti zprávy. Nejdřív neřeš, co budeš dělat večer. Dej si kávu. Půjdi ven. Poslechni píseň. Napiš si pár vět do poznámek. Nech si čas. Pokud se okamžitě vrátíš do chaosu, terapie se ztratí. Je to jako jít na lékaře a hned potom běžet na sprint.

Je online terapie pro každého?

Ne. Pokud máš akutní psychotický záchvat, pokud jsi v krizi, kdy potřebuješ okamžitou fyzickou podporu - online terapie ti nepomůže. Pokud máš těžkou depresi a nejdeš z postele - online sezení může být příliš vzdálené. Pokud potřebuješ tělesnou přítomnost - dotek, pohlad, klidný prostor, kde tě někdo drží - online to nezvládne.

Ale pokud jsi většinou v pořádku, ale někdy se cítíš ztracený, přetížený, nevyslyšený, nebo prostě nevíš, co s tím, co se děje uvnitř - online terapie je jedna z nejlepších možností, které máš. A pokud žiješ ve venkovské oblasti, kde není žádný terapeut, nebo máš fobii z cestování, nebo pracuješ v noční směně - online terapie je tvoje jediná cesta.

Budoucnost? Hybridní model

Do roku 2027 bude až 60 % terapeutů v Česku nabízet kombinaci online a osobních sezení. To znamená: můžeš začít online, když ti to přijde snazší, a pak přejít na osobní, když se cítíš připravený. Nebo naopak: začít osobně, pak přejít na online, když se ti změní život. To není kompromis. To je inteligentní přístup. Terapie není o tom, jaký je „správný“ způsob. Je o tom, jaký ti funguje.

Co se stane, když to zkusíš?

Když se připravíš - prostředí, technika, terapeut, sebe sama - online terapie ti může dát věci, které jinak nezískáš. Může ti dát čas, který nemáš. Může ti dát bezpečí, které jsi nikdy neměl. Může ti dát to, že někdo tě slyší, a nejen slyší - ale rozumí.

A pokud ti to po třech sezeních nepomůže? Pak to není pro tebe. A to je v pořádku. Ne každá terapie je pro každého. Ale nezahodíš ji jen proto, že jsi ji nezvládl. Zahodíš ji, když jsi ji nezkusil správně.