Snižování škod jako realistický cíl psychoterapie: Jak pomáhat lidem bez nutnosti úplné abstinenční cíle

Stále více lidí v Česku trpí závislostí na alkoholu, drogách nebo návykových chováních. A přesto se stále častěji setkáváme s tím, že ti, kteří potřebují pomoc, se zdráhají jít na léčbu. Proč? Často proto, že jim někdo řekl: „Musíš přestat úplně. Jinak to nemá smysl.“ Ale co když to není pravda? Co když zmenšení škod - ne úplné přestání - může být skutečně první a nejrealističtější cíl terapie?

Co je vlastně snižování škod?

Snižování škod není o tom, aby se člověk vzdal návyku. Je to o tom, aby se zmenšily jeho negativní důsledky. Představ si, že někdo pije denně dvě lahve vína. Místo toho, aby ho terapeut nutil hned přestat, ho pomůže snížit na jednu láhev denně. Nebo aby přestal pít na prázdný žaludek. Nebo aby se naučil, kdy říct „ne“ a kdy si dát pauzu. To všechno je snižování škod.

Tato metoda vznikla v 80. letech 20. století jako odpověď na epidemii HIV mezi lidmi, kteří injekčně užívali drogy. Místo toho, aby se s nimi hádali, že „nebyli dost silní“, začali jim dávat čisté jehly, vytvářeli bezpečné prostory k užívání a vzdělávali je o rizicích. Výsledek? O 30-50 % klesla přenosnost HIV. A nejde jen o jehly. Jde o to, že lidé, kteří se cítí respektováni, nejsou odsouzeni, nebojí se být odsouzeni - a proto se více zapojují do léčby.

Proč to funguje, kde jiné metody selhávají?

Tradiční terapie, jako například 12-krokové programy, často vyžadují úplné přestání jako jediný úspěch. A to je problém. Výzkumy ukazují, že 40-60 % lidí, kteří začnou s takovým přístupem, ho opustí během prvních šesti měsíců. Proč? Protože se cítí jako neúspěšní. Každá „relaps“ je pro ně výrokem: „Nejsi dost silný.“

Snižování škod to nemá tak. Pokud člověk sníží denní užívání alkoholu z 10 na 3 skleničky, je to úspěch. Pokud přestane užívat drogy na pracovní dny, je to úspěch. Pokud se naučí, že když je smutný, nebere sebevražedně látky, ale zavolá někomu, je to úspěch. A tohle je klíč. Lidé, kteří se cítí, že dělají pokrok - i když není úplný - zůstávají v terapii. Studie z roku 2018 ukázala, že v programech s snižováním škod zůstalo 82 % pacientů po šesti měsících. Ve standardních programech to bylo jen 45 %.

Které metody se používají?

Snižování škod není jedna metoda. Je to soubor nástrojů, které terapeut používá podle potřeby klienta. Nejčastější jsou:

• Motivační rozhovor - neříká se: „Musíš přestat.“ Říká se: „Co by se stalo, kdyby sis všiml, když piješ nejvíc?“
• Behaviorální smlouvy - klient si sám stanoví cíle: „Týdně budu pít maximálně třikrát.“ A terapeut mu pomůže tyto cíle dodržovat, ne kritizovat, když je poruší.
• Plánování rizik - například: „Když chceš užít kokain, nezůstávej sám. Měj u sebe naloxon. Zavolej někomu, kdo tě zná.“
• Substituční léčba - u závislosti na opiátech: methadon nebo buprenorfin. Tyto léky nejsou „náhrada za drogu“. Jsou nástroj, který stabilizuje tělo, zabraňuje předávkování a umožňuje lidem žít normální život. Výzkum ukazuje, že snižují úmrtnost na předávkování o 50 %.

Všechny tyto metody mají jedno společné: nevyžadují, aby se člověk „napravil“ předtím, než začne léčba. Oni se naučí žít lépe - i když stále užívají.

Proč to někdo odmítá?

Není to tajemství. Někteří lékaři, terapeuti i veřejnost se obávají, že snižování škod „normalizuje“ užívání. Že když lidem řekneme, že můžou pít méně, budou pít víc. Ale výzkum to neukazuje. Přehled 47 studií z roku 2020 v časopise Addiction nenašel žádný důkaz, že by snižování škod zvyšovalo užívání. Naopak - v zemích, kde se to používá, jako je Portugalsko, kde se drogy dekriminalizovaly v roce 2001, klesla úmrtnost na drogy o 80 % a nové infekce HIV o 90 %.

Je pravda, že některí lidé chtějí jasný cíl: „Být úplně čistý.“ A to je v pořádku. Ale ne každý je připraven na to. A ne každý může. Někdo má chronickou bolest a potřebuje opioidy. Někdo má schizofrenii a užívá, aby uklidnil hlavu. Někdo je student, který pije, aby si ulevil ze stresu. Pro ně není abstinence realistická. A to neznamená, že nezaslouží pomoc.

Co se děje v Česku?

V Česku je snižování škod stále malou větvičkou terapie. Podle odhadů z roku 2022 máme jen 3-5 specialistů na tuto metodu na milion obyvatel. Ve západní Evropě je jich 15-20. Většina léčebných center stále pracuje podle starého modelu: „Přestat nebo jít pryč.“

Ale změna přichází. V roce 2023 Světová zdravotnická organizace doporučila snižování škod jako první volbu pro mírné a středně těžké závislosti. V Česku se začínají objevovat první školení pro terapeuty. Některé neziskovky, jako je Harm Reduction Czech, už vydávají průvodce pro terapeuty a organizují semináře. A pokud se podíváte na mladé generace - studenty, kteří se na sociálních sítích sdílejí své zkušenosti - vidíte, že mnozí už nechtějí „být čistí“. Chtějí být zdraví. A to je rozdíl.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Na Redditu se v roce 2023 68 % lidí, kteří zkoušeli snižování škod, vyjádřilo, že „získali kontrolu nad užíváním“. V porovnání s 42 % v tradičních programech. A jedna žena napsala: „Poprvé jsem se necítila jako selhání, že jsem nepřestala úplně.“

Ale není to všechno zlaté. 22 % lidí řeklo, že jim chybí jasný cíl. „Někdy mi chybí ten úplný cíl - být čistý.“ A to je legitimní. Někdo potřebuje jasný směr. A to je v pořádku. Snižování škod není pro každého. Ale je to možnost, kterou dříve nikdo neuvážil.

Kde najít pomoc?

Ne každý terapeut je vycvičený v snižování škod. Pokud hledáte takovou pomoc, zeptejte se:

• Máte zkušenosti s přístupem „snižování škod“?
• Umožňujete klientům stanovovat vlastní cíle?
• Uvažujete o substituční léčbě, pokud je to vhodné?
• Neberete užívání jako „nemoc“, ale jako chování, které lze měnit?

Veřejné centra jako Centrum pro optimální život nebo Harm Reduction International mají seznamy terapeutů. Některé nemocnice v Praze, Brně a Ostravě začínají tyto metody testovat. A pokud neexistuje žádný v blízkosti - můžete začít sami. Použijte aplikace jako DrinkLess nebo Sober Grid. Ty mají funkce, které pomáhají sledovat užívání, stanovovat malé cíle a připomínat, že každý krok je důležitý.

Co bude dál?

V roce 2025 je snižování škod už nejen teorie. Je to standard v Kanadě, v Nizozemsku, v Švédsku. V USA je to část národní strategie. V Česku ještě ne. Ale změna je na cestě. Vláda vydala v roce 2023 30 milionů dolarů na podporu těchto programů. Vědci tvrdí, že každý dolar investovaný do snižování škod ušetří 7 dolarů na nemocničních nákladech, policejních zásazích a ztrátách pracovních dnů.

A co je nejdůležitější? Lidé, kteří se cítí respektováni, se léčí déle. A ti, kteří se léčí déle, se zdraví. A to není jen o tom, kdy přestanou. Je to o tom, jak žijí, dokud přestanou.

Snižování škod není kompromis. Je to realita. A realita je, že mnoho lidí nechce přestat. Ale chtějí žít lépe. A to je právě to, co psychoterapie může dát - bez odsouzení, bez nátlaku, bez lží.