Komorbidity autismu: ADHD, úzkost, epilepsie a psychoterapie

Poruchy autistického spektra (PASneurovývojové poruchy charakterizované obtížemi v sociální interakci, komunikaci a stereotypním chováním) nejsou izolovanou diagnózou - až 70 % jedinců má alespoň jednu doprovodnou poruchu. Tento článek rozebere nejčastější komorbidity - ADHD, úzkost a epilepsii - a ukáže, jak je lze efektivně podpořit psychoterapií.

Prevalence a hlavní komorbidity u PAS

Výzkum Simonaffa a kol. (2008) na 112 dětech s PAS odhalil, že 41 % má dvě a více komorbidit. Mezi nejčastější patří:

• ADHD - 28 %;
• sociální úzkost - 29 %;
• epilepsie - 30 %;
• další zdravotní problémy (zrakové, sluchové, metabolické) - 10‑25 %.

U dospělých s PAS se pak úzkostné a depresivní poruchy řadí na první místo, což potvrzují data z konference 2023.

ADHD a PAS - diagnostika a léčba

ADHD se projevuje obtížností udržet pozornost, hyperaktivitou a impulzivitou. Tyto symptomy se mohou překrývat s charakteristikami PAS (např. stereotypní chování), což ztěžuje diagnostiku. Klíčové je použít nástroje upravené pro autistické jedince - například ADOS‑2 nebo speciální verze Connersova dotazníku.

Léčba často kombinuje farmakologii a psychoterapii. Stimulancia (methylfenidát) je první volbou; dávka se titruje během 4‑8 týdnů, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky (nespavost, ztráta chuti k jídlu). V případech, kdy stimulancia selže, se zvažuje atomoxetin nebo atypické antipsychotika (risperidon 0,5‑2 mg/den).

Psychoterapie - především kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) upravená pro PAS - pomáhá učit strategie sebe‑regulace, plánování a sociální dovednosti. Studie z 2023 ukázala, že kombinace methylfenidátu a KBT může snížit příznaky ADHD u jedinců s PAS o 45‑60 %.

Úzkostné poruchy u PAS

Sociální úzkost často vyplývá z obtíží při navazování vztahů a čtení neverbální komunikace. U 29 % dětí s PAS se projevuje výrazná úzkost, která může zhoršit i jiné komorbidity (např. ADHD).

Farmakologická podpora zahrnuje SSRI - sertralin nebo fluoxetin jsou nejčastěji předepisovány. Důležité je sledovat možnou interakci se stimulancemi (např. zvýšená nervozita).

KBT zaměřená na expozici a kognitivní restrukturalizaci ukazuje vysokou úspěšnost, zvláště když se provádí v menších skupinách nebo individuálně s rodičovskou podporou.

Epilepsie a PAS

Výskyt epilepsie u PAS (≈30 %) je mnohonásobně vyšší než v běžné populaci (≈1 %). Epileptiformní nálezy na EEG se často objevují i bez klinických záchvatů, proto se doporučuje vyšetření u všech dětí s PAS, u nichž jsou přítomny varovné příznaky (časté výpadky pozornosti, náhlé změny chování).

Standardní antikonvulziva - valproát a lamotrigin - jsou hlavní volbou. Při výběru léku je nutné zvážit interakci s ADHD stimulanty a možné ovlivnění kognitivních funkcí.

Neinvazivní procedury, jako rTMS, jsou ve výzkumu a slibují snížení úzkostných příznaků u PAS, ale zatím nejsou běžně dostupné.

Psychoterapeutické přístupy ke komorbiditám

Jednotlivé intervence fungují lépe, když jsou začleněny do komplexního plánu. Nejčastější součásti jsou:

• Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) - přizpůsobená pro PAS, zaměřená na dovednosti seberegulace a sociální interakce.
• Terapeuticko‑edukační programy pro rodiny - pomáhají sourozencům a rodičům pochopit specifika komorbidit.
• Logopedie a speciální pedagogika - podporují jazykové a komunikační kompetence.
• Farmakoterapie - podle konkrétní komorbidity, s pravidelným monitorováním.
• Podpůrné skupiny a školní úpravy - individuální vzdělávací plán (IVP) a asistence ve třídě.

Klíčovým prvkem je individualizace: každý jedinec má jedinečnou kombinaci symptomů, a tak by měl mít i jedinečný plán.

Praktický přehled léčby - srovnávací tabulka

Doporučený postup při podezření na komorbidity

1. Prvotní konzultace u dětského psychiatra - vyjasnění hlavních potíží.
2. Komplexní diagnostika: ADOS‑2, ADI‑R, neuropsychologické testy a EEG (při podezření na epilepsii).
3. Stanovení priorit - kterou komorbidity řešit nejdříve (často úzkost, která zhoršuje ostatní).
4. Zahájení farmakoterapie s pomalou titrací; pravidelná kontrola po 4‑8 týdnech.
5. Zapojení psychoterapeuta - KBT nebo terapeuticko‑edukační programy.
6. Rodinná podpora a školní úpravy (IVP, individuální asistence).
7. Průběžné hodnocení efektivity (CBCL, GAD‑7, seizure diary) a úprava plánu.

Celý proces může trvat 6‑12 měsíců, ale pravidelná komunikace mezi odborníky a rodinou výrazně zvyšuje úspěšnost.

Často kladené otázky