Meltdown a shutdown: Jak správně reagovat na přetížení u autistů v terapii

Autistický shutdown není lhostejnost. Není to „nedostatek snahy“ nebo „výkřik o pozornost“. Je to fyziologická reakce těla, které už nemůže dál. Když někdo s autismem přijde do stavu shutdownu, neznamená to, že se „nedovede chovat“. Znamená to, že jeho mozek a tělo se zhroutily pod tíhou přetížení - zvuků, světla, emocí, očekávání, komunikace. A pokud terapeut neví, co s tím dělat, může tento stav prodloužit o desítky hodin - nebo ho zhoršit natrvalo.

Co je shutdown, a proč se to liší od meltdownu?

Meltdown a shutdown jsou dvě různé reakce na stejnou věc: přetížení. Meltdown je jako výbuch. Tělo reaguje na přetížení jako na hrozbu - křik, pláč, kopačky, pád na zem. Je to sympatický nervový systém v plném výkonu: „boj nebo útěk“. Shutdown je jiný. Je to „zablokování“. Tělo říká: „Nemůžu bojovat. Nemůžu utéct. Musím se zastavit.“

U shutdownu se člověk nezhroutí ven, ale uvnitř. Mluvit je nemožné. Pohybovat se je náročné. Dokonce rozpoznat, kdo se k němu obrací, může být nemožné. Je to jako počítač, který se zasekne na modré obrazovce. Všechny procesy jsou pozastaveny. Tělo se přepne do režimu přežití - parasympatický systém přebírá kontrolu. Srdce se zpomalí, dýchání se zhluboka zpomalí, energie klesá. Někteří lidé v tomto stavu ztratí schopnost říct své jméno. Jiní se zastaví uprostřed kroku a nevědí, co dál. A to všechno není volba. Je to přežití.

Podle studie z roku 2025, která analyzovala 157 příspěvků autistických mladistvých, 78 % z nich hlásí, že shutdowny jsou pro ně častější než meltdowny. A u žen a lidí s vysokým funkcováním je to ještě častější. Proč? Protože se snaží maskovat. Maskovat své autistické projevy. Maskovat unavenost. Maskovat potřebu ticha. A to všechno stojí energii - energii, kterou tělo nakonec nemá.

Co terapeuti často dělají špatně

Většina terapeutů v Česku byla vycvičena v tradičních behaviorálních přístupech, jako je ABA. Tyto metody se zaměřují na „opravu chování“. Když dítě neodpoví, terapeut ho „vybízí“. Když dospělý nechce mluvit, terapeut se ptá: „Proč se tak chováš?“ Když se někdo zastaví, terapeut říká: „Můžeš to zvládnout, jen se snaž!“

To je jako když někdo má infarkt a lékař mu říká: „Vstávej, chodíš pomalu.“

Podle průzkumu z března 2024 na českém fóru Autisti.cz 63 % lidí s autismem říká, že terapeuti v ČR často nerespektují jejich potřebu ticha během shutdownu. Místo toho je „vybízejí k výrazu emocí“. A to prodlužuje shutdown o 40-60 %. Když se v tomto stavu snažíte přimět člověka k mluvení, neřešíte příčinu. Zvyšujete přetížení. A tělo se jen hlouběji zatáhne do ticha.

Nejhorší chyba? Pokus o okamžité vysvětlení příčiny shutdownu. „Co to bylo?“ „Co ti dělalo?“ „Proč jsi taký?“ Tyto otázky jsou jako když někdo má zlomenou nohu a ptáte se ho: „Kde jsi to zlomil?“ Než se odpověď dostane z hlavy, tělo už je na hraně.

Co skutečně pomáhá: neurodiverzně afirmativní přístup

Neurodiverzně afirmativní terapie nechává autistické projevy být. Nechává shutdown být shutdownem. Nechává meltdown být reakcí na přetížení. A zaměřuje se na to, aby se přetížení nestalo.

Nejúčinnější strategie není „co dělat, když se to stane“. Je to „jak to zabránit“. A když se to stane, jak to ulehčit.

Podle studie Autism Spectrum News z roku 2024 jsou neurodiverzně afirmativní přístupy o 37 % efektivnější v prevenci shutdownů než ABA. Proč? Protože ABA často vynucuje masking - nucení autistických lidí chovat se jako neurotypičtí. A to je jako nechat se utopit, protože se snažíte předstírat, že umíte plavat. Dr. Wenn Lawson, autista s 30 lety praxe, to říká jednoduše: „Masking vede k vyhoření.“

Co tedy dělat?

1. Uznávejte předzvěsti. 82 % lidí před shutdownem ztrácí řeč. 76 % se pohybuje zpomaleně. 68 % začne intenzivně stimulovat - klikačky, škrábaní, pohyb rukama. To není „nechání se jít“. To je tělo varující: „Už to nesnesu.“
2. Udělejte prostor. Když se shutdown začíná, odveďte člověka do klidného místa. Ideálně: 20-40 lux osvětlení (přírodní světlo, ne zářivky), pod 45 dB hluku (ticho, ne tichý hovor). Odstraňte všechno, co může přetížit - zvuky, pohyb, zrakové podněty.
3. Nepožadujte komunikaci. Pokud člověk nemluví, neptejte se „proč“. Neříkejte „můžeš to zvládnout“. Neříkejte „jsem tady pro tebe“. Stačí být přítomen. Ticho je nejlepší odpověď.
4. Nabídněte stimulaci. 85 % autistických lidí hlásí, že jejich osobní stimulační předměty - klikatky, textury, závaží, vlněné krytky - urychlují návrat z shutdownu o 25-35 %. Nechte je používat. Neříkejte „to je divné“. Je to jejich bezpečnostní mechanismus.
5. Neřešte příčinu hned. Když se člověk vrátí, neptejte se: „Co se stalo?“ „Co to bylo?“ „Můžeme to probrat?“ Počkejte. Počkejte hodiny. Počkejte den. Až bude připravený, přijde sám. A když přijde, neříkejte „to je dobré, že jsi to řekl“. Stačí: „Děkuji, že jsi tu byl.“

Co se děje v Česku - a proč je to špatně

V České republice má pouze 22 % terapeutů certifikaci v neurodiverzně afirmativních metodách. Zbytek - 78 % - stále používá ABA nebo jiné tradiční přístupy, které zvyšují riziko shutdownů. Pouze tři organizace v ČR nabízejí akreditovaný trénink DIR Floortime - a ten trvá 80 hodin a vyžaduje roční supervizi.

Terapie pro autistické jedince v Česku stojí 1,2 miliardy korun ročně. Ale pouze 8 % této částky jde na neurodiverzně afirmativní přístupy. Zbytek jde na „opravování chování“ - což vede k vyhoření. A podle průzkumu z dubna 2024 pouze 31 % pojišťoven hradí terapii zaměřenou na prevenci shutdownů. To znamená, že 68 % lidí s autismem, kteří mají příjem pod 30 000 Kč měsíčně, nemůže dostat správnou pomoc.

Na druhou stranu - výzkum se mění. Ministerstvo zdravotnictví v dubnu 2024 spustilo pilotní projekt „Bezpečný shutdown“ na 15 klinikách. Cíl: snížit průměrnou délku shutdownu o 25 %. Na 1. lékařské fakultě UK připravují první českou klinickou studii, která bude měřit změny kortizolu, srdečního tepu a mozkové aktivity během 72 hodin po shutdownu. A od ledna 2024 je v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí uveden pojem „autistické vyhoření“ - ale stále bez konkrétních pokynů, jak ho v terapii rozpoznat a řešit.

Co se změní v roce 2025 a dál

Globálně se shutdown blíží k oficiálnímu uznání. Očekává se, že v roce 2025 bude zařazen jako samostatný klinický fenomén do ICD-12. To znamená, že lékaři budou muset vzdělávat o tom, co to je - a jak s tím zacházet.

Technologie také pomáhá. Zařízení jako Muse Headband nebo Empatica E4 měří mozkovou aktivitu a fyziologické parametry. V pilotní studii v Německu snížila pravidelná používání těchto zařízení frekvenci shutdownů o 40 %. Ale v Česku je využívá méně než 5 % terapeutů - kvůli ceně. Muse stojí 8 990 Kč, Empatica 29 900 Kč ročně. To je přístup jen pro ty, kdo si to mohou dovolit.

Největší změna přijde s lidmi - s autistickými terapeuty. V západních zemích tvoří 18 % terapeutů specializujících se na autismus osoby samotné na autismu. V Česku je to 4 %. A to není náhoda. Autistickí lidé, kteří chtějí být terapeuty, často nemají možnost vzdělávání, podpory nebo finančního zabezpečení. Když se změní to, změní se i terapie.

Co si pamatovat

- Shutdown není chování. Je to přežití. - Neptejte se „proč“. Neříkejte „můžeš to zvládnout“. Neříkejte „to je divné“. - Ticho není neúspěch. Je to léčba. - Stimulační předměty nejsou hračky. Jsou to bezpečnostní nástroje. - Přetížení není „příliš moc emocí“. Je to příliš mnoho informací, zvuků, očekávání, nároků - všechno najednou. - Nejlepší terapeut není ten, kdo ví, jak zastavit shutdown. Je to ten, kdo ví, jak ho zabránit.

Když se někdo zastaví, neznamená to, že se vzdává. Znamená to, že se snaží přežít. A pokud jste na tom místě, kde můžete změnit to, jak se na to reaguje - změňte to. Ne pro něj. Pro vás. Pro všechny, kdo přijdou za vámi.