Testování hranic v terapii - praktické klinické tipy pro práci s dětmi a adolescenty

Rychlý přehled

• Učíte se, jak poznat a využít testování hranic v terapeutickém prostoru.
• Seznámíme vás s modely rozděleného screeningu a krátké intervence.
• Ukážeme, jak motivující rozhovor a deeskalační techniky pomáhají u dětí i adolescentů.
• Poskytneme návod, jak zapojit rodiče a školní psychologii do procesu.
• Na konci najdete FAQ, která odpoví na nejčastější otázky.

V terapeutické praxi se často setkáváme s tím, že klienti - hlavně děti a teenagři - prověřují, kde končí jejich svoboda a kde začínají pravidla. Tento jev se označuje jako testování hranic v terapii, proces, během kterého klienti zkoušejí limity vztahů a terapeutických zásahů. Správná práce s tímto fenoménem může významně ovlivnit rychlost a úspěšnost léčby, a to zvláště v oblasti adiktologie a poruch chování.

Proč je důležité nastavit hranice jasně a respektovat je?

Bez jasných hranic se dítě často cítí ztraceně - neví, co je povoleno a co ne. To vede k frustraci, agresi nebo dokonce k experimentování s návykovými látkami. Na druhé straně příliš striktní pravidla mohou podkopat důvěru a podnítit únikové chování. Ideální střela je odstup, který nabízí bezpečný rámec a zároveň prostor pro zkoušení.

Model rozděleného screeningu - krok po kroku

Model byl vyvinut v Klinice adiktologie 1. LF UK, univerzitní klinika specializující se na adiktologické poruchy u dětí a dospívajících. Zahrnuje dvě fáze:

1. Částečná účast rodičů: Rodiče jsou přítomni krátce, aby poskytli základní informace o rodinné dynamice.
2. Samostatný rozhovor s klientem: Terapeut vede důvěrný rozhovor jen s dítětem či adolescentem, aby získal čistý obraz o jeho vnitřních motivacích a hranicích.

Klíčová výhoda je, že kombinace externích (rodičů) a interních (klienta) zdrojů dává celistvý pohled, který pomáhá při nastavení individuálních limitů.

Krátká intervence - motivující rozhovor v praxi

Krátká intervence využívá prvky Motivační rozhovor, technika zaměřená na zvýšení vnitřní motivace ke změně. Jedná se o strukturovaný, ale flexibilní přístup, který může být aplikován i u adolescentů, kteří nevyhledávají aktivně léčbu.

• Cíl: Zvýšit ochotu ke spolupráci a otevřeně hovořit o svých hranicích.
• Délka: 30-45 minut, obvykle jednorázové nebo v sérii dvou sezení.
• Zapojení rodičů: Rodiče jsou informováni po sezení, aby mohli podpořit nastavené hranice doma.

Studie provedená v Ambulanci dětské a dorostové adiktologie (2023‑2024) ukázala, že 68% pacientů po krátké intervenci vykázalo zlepšení v respektování terapeutických limitů.

Deeskalační přístup a simulace v Bohnicích

V Psychiatrické nemocnici Bohnice, vedoucí české psychiatrické zařízení se specializací na krizové situace proběhly pilotní tréninky, kde terapeutové nacvičovali deeskalaci agresivních projevů. Princip je jednoduchý: zachovat klid, jasně definovat hranice a použít neverbální signály, které ukazují respekt.

Tyto tréninky jsou založeny na simulovaných scénářích s figuranty, což umožňuje terapeutům získat praktické dovednosti před reálným setkáním s pacientem.

Diagnostické nástroje, které podpoří práci s hranicemi

Pro komplexní posouzení dítěte je nutné spojit psychologické testy s pozorováním. Mezi nejčastěji používané patří:

• Vinelandova škála sociální zralosti, škála měřící samostatnost, komunikaci a adaptaci dětí ve věku 3‑9 let
• Test laterality, určuje preferovanou laterální dominanci, což může souviset s impulzivitou
• Zkouška vědomostí předškolních dětí Matějčka a Vágnerové, kombinuje kognitivní a praktické úkoly pro hodnocení vývoje

Všechny testy vyžadují důkladnou interpretaci od kvalifikovaného klinického psychologa. Výsledky pak slouží jako podklad pro nastavení realistických hranic a cílů terapie.

Praktické tipy pro každodenní práci

• Stanovte základní pravidla první sezení: Vysvětlete, co je povoleno (např. otázky, fyzický kontakt) a co ne (např. agresivní chování).
• Udržujte konzistenci: Rodiče i školní psychologové by měli sdílet stejný rámec, aby dítě nedostával smíšené signály.
• Využijte videozáznamy: Po náročném sezení natočte část rozhovoru (s souhlasem) a společně s klientem proberte, kde došlo k porušení hranic a jak to řešit.
• Dejte dítěti čas na reflexi: Po testování hranic nabídněte 5‑minutovou pauzu, kde může přemýšlet o svých pocitech.
• Přizpůsobte jazyk věku: Malé děti nepotřebují složité právní termíny - stačí jednoduché „co smíme“ a „co ne“.

Tabulka - srovnání dvou klíčových modelů

Jak zapojit širší síť podpory

Úspěšná práce s hranicemi neprobíhá jen v jedné místnosti. Doporučujeme:

1. Spolupracovat se školním psychologem - on má přehled o chování dítěte v třídě.
2. Vytvořit pedagogicko‑psychologickou poradnu jako středisko, kde lze diskutovat o nastavení hranic mimo terapie.
3. Zapojit speciálního dětského psychiatra, pokud se objevují příznaky agresivity nebo rizikové užívání látek.
4. V případě potřeby konzultovat farmakoterapii - léky mohou stabilizovat náladu a usnadnit práci s hranicemi.

Časté chyby a jak se jim vyhnout

• Ignorování signálu únavy: Unavené dítě často testuje hranice jinak - zaznamenejte čas dne a úroveň energie.
• Nejasná komunikace: Pokud pravidla nesouvisí s konkrétními situacemi, dítě je bude znovu testovat.
• Příliš tvrdá reakce: Hnedý trest může posílit odpor; raději použijte deeskalační techniku a následnou reflexi.
• Nedostatečná spolupráce s rodiči: Bez jejich podpory se terapeutické hranice rychle rozpadnou.

Co dělat, když se hranice naruší

V první řadě zůstaňte klidní. Pak:

1. Verbalizujte konkrétní porušení: „Když jsem ti řekl, že nesmíš zvedat hlas, zvedl jsi ho.“
2. Navrhněte okamžitou nápravu: „Můžeš si teď zhluboka nadechnout a zkusit to znovu.“
3. Po sezení stručně shrňte, co se stalo, a zapište do protokolu pro další konzultaci s rodinou.

Budoucí směry výzkumu

Podle posledních dat z ambulancí dětské a dorostové adiktologie se ukazuje, že kombinace modelu rozděleného screeningu a krátké intervence má nejvyšší úspěšnost při dlouhodobém udržení zdravých hranic. Očekává se, že do roku 2026 se rozšíří digitální platformy, kde budou děti i rodiče moci během sezení zadávat anonymní zpětnou vazbu.