TEACCH program: Strukturované učení pro děti s autismem - jak funguje a proč ho používají české školy

TEACCH program není jen další metoda pro vzdělávání dětí s autismem. Je to celkový přístup, který přizpůsobuje celé prostředí potřebám mozku autistického dítěte. Místo aby se dítě snažilo zapadnout do standardní třídy, změní se třída tak, aby zapadla do dítěte. Tento přístup se v Česku používá už více než deset let a pomáhá tisícům dětí a dospělých získat nezávislost, kterou jiné metody často neumí dosáhnout.

Co je TEACCH program a odkud pochází?

TEACCH, což znamená Treatment and Education of Autistic and related Communication Handicapped Children, vznikl v roce 1972 na univerzitě v Severní Karolíně pod vedením doktora Erica Schoplera. V té době se autismus považoval za formu dětské schizofrenie. Schopler to odmítl. Zjistil, že děti s autismem nejsou „porušené“ - jsou jinak. Mají silnější vizuální zpracování, potřebují jasné struktury, mají problémy s abstraktními pojmami a reagují na nepředvídatelné změny stresem. To všechno bylo nové. A z toho vznikl TEACCH - metoda, která se neptá, jak dítě změnit, ale jak prostředí změnit pro něj.

Dnes je TEACCH jednou z sedmi metod, které Národní centrum pro autismus v USA označuje jako „dobře ověřenou“. To znamená, že má dostatek vědeckých studií, které ukazují, že funguje. V Česku je program rozšířený především díky práci Center Therapy of Autism a Blue Key Centrum, které ho adaptují pro české podmínky od roku 2012.

Proč funguje strukturované učení?

Autistické dítě nechápe slova tak, jak je chápou ostatní. Pokud mu řeknete „Pojď si zahrát“, může si myslet, že má jít k oknu, kde je hračka, nebo že má jít do kuchyně, kde je hračka. Slova jsou nejistá. Ale obrázek? Obrázek je jasný. Výzkum ukazuje, že 83 % lidí s autismem lépe zpracovává vizuální informace než slovní. To je základ TEACCHu.

Metoda se opírá o čtyři pilíře:

1. Fyzická struktura - prostor je jasně rozdělený: místo pro práci, místo pro odpočinek, místo pro přechod. Každý úsek má svou funkci. Žádné zmatečné barvy, žádné nepotřebné předměty. Vše je jasné.
2. Individuální rozvrh - dítě vidí, co se bude dít celý den. Třeba: 9:00 - práce s obrázky, 10:00 - jídlo, 11:00 - hra. Když ví, co přijde, přestane být v panice.
3. Pracovní systém - dítě vidí, kolik úkolů má, a kdy je hotovo. Třeba: tři obrázky na stole - když udělá všechny tři, přesune je do koše a ví, že je to konec práce a může jít hrát.
4. Strukturované úkoly - každá činnost je rozdělena na kroky. Třeba: umýt si ruce - 1. otevřít kohoutek, 2. vzít mýdlo, 3. mýt, 4. opláchnout, 5. osušit. Každý krok má svůj obrázek.

Tyto prvky nemusí být náročné na peníze. V české škole Zahrádka v Hradci Králové používají jednoduché škatulky s obrázky, které děti přesouvají z jedné strany na druhou. Výsledek? V 85 % případů se děti naučily dokončit úkoly samy - bez výkřiků, bez pláče, bez boje.

TEACCH vs. ABA - co je lepší?

Nejčastější otázka, kterou rodiče klade: „Je TEACCH lepší než ABA?“ Odpověď není jednoduchá. ABA (aplikovaná chování analýza) se zaměřuje na změnu chování - třeba: když dítě řekne „voda“, dostane vodu. TEACCH se neptá, jak dítě chovat, ale jak mu pomoci pochopit svět.

Ve studii z roku 2014, která porovnávala 198 dětí v 75 třídách, se ukázalo, že děti ve všech třídách zlepšily komunikaci a jemnou motoriku. Ale jen děti v TEACCH třídách zlepšily schopnost dokončit úkoly samostatně - o 37 % více než v nestrukturovaných třídách. ABA je silná v naučení konkrétních dovedností. TEACCH je silný v tom, aby dítě přestalo být v panice.

Problém ABA je v tom, že někdy dítě „naučí“ odpověď, ale nechápe, proč. TEACCH nechá dítě pochopit, že když vidí obrázek s vodou, znamená to, že může jít k vodě. To je rozdíl mezi „říkám vodu“ a „vím, že potřebuji vodu“.

Na druhou stranu: TEACCH není tak silný v naučení spontánní sociální komunikace. Pokud dítě nezačne samostatně říkat „pojď si hrát“, TEACCH to neřeší přímo. Tam se lépe daří metody jako LEAP, které zapojují spolužáky. Ale to neznamená, že TEACCH je špatný. Znamená to, že je jiný. A někdy je přesně ten správný.

Co říkají rodiče a učitelé v Česku?

V Center Therapy of Autism v Praze a Brně rodiče hlásí 78 % spokojenosti. Proč? Protože vizuální rozvrhy zmenšily ranní záchvěvy o 63 %. Jeden otec napsal: „Po TEACCHu můj 6letý syn s neverbálním autismem poprvé dokončil úkol sám. A my jsme přestali být vyčerpaní.“

Ale není to lehké. Výzkum z roku 2022 ukázal, že 68 % učitelů v Česku potřebovalo 3-6 měsíců tréninku, než se cítili schopní. Vytvářet vizuální materiály pro každého dítěte je časově náročné. Některé školy potřebují až 15 000-25 000 Kč na začáteční vybavení. Ale to je investice. Když dítě přestane plakat každý den, když se začne sám oblékat, když začne samostatně jíst - ta investice se vrátí.

Na Zahrádce v Hradci Králové se ukázalo, že 32 % dětí potřebovalo upravené materiály - protože měly i intelektuální postižení. TEACCH není jedna metoda pro všechny. Je to rámcový přístup, který se přizpůsobuje. Pokud dítě nevidí obrázky, použijí se texty. Pokud nechápe obrázky, použijí se tři kousky plastu - červený, žlutý, modrý - a dítě je přesouvá. Všechno se přizpůsobí.

Co se děje dnes - nové trendy v Česku

TEACCH se nezastavil. V roce 2023 začal Center Therapy of Autism testovat tabletové aplikace s vizuálními rozvrhy. Děti klikají na obrázky na tabletu - a systém si zapamatuje, kdy co dělaly. Výsledek? Ušetřilo se 45 % času na přípravu materiálů a děti se zapojily o 31 % více.

Ve vývoji je i digitální pracovní systém, který automaticky generuje obrázky podle slov, které rodič nebo učitel zadá. To je velký krok - protože dříve se vše muselo vytvářet ručně. Teď stačí napsat „umýt si ruce“ a systém vygeneruje čtyři obrázky.

Podle odborníků z TEACCH programu v USA bude do roku 2025 70 % implementací používat nějakou formu digitální podpory. V Česku to už začíná být realita. V 37 školách se TEACCH používá v plném rozsahu, v dalších 28 % škol se používají jeho prvky v inkluzivních třídách. To je nárůst o 16 % za pět let.

Nejnovější vývoj je v oblasti dospělých. Blue Key Centrum vytvořilo pracovní program pro dospělé s autismem. Výsledek? 68 % z 42 lidí získalo zaměstnání. Ne v kanceláři. Ne v obchodě. Ale v tiskárně, kde mohli třídit papíry podle barev - přesně podle jejich silné vizuální paměti. To je TEACCH v praxi: nechat dítě být tím, čím je - a najít pro něj místo, kde se může podařit.

Kdo by měl používat TEACCH a kdo ne?

TEACCH je nejlepší pro děti, které:

• Reagují na nečekané změny stresem nebo záchvěvy
• Mají problémy s porozuměním slovním pokynům
• Jsou velmi závislé na rutině
• Mají silnou vizuální paměť (např. si pamatují cesty, obrázky, barvy)
• Nejsou schopny začít úkoly samy - potřebují jasný začátek a konec

Je méně vhodný pro děti, které:

• Mají silné sociální touhu, ale nevědí, jak se připojit - tam pomůže LEAP nebo sociální hry
• Mají silné chování problémy (např. útoky, sebeújmy) - tam je ABA efektivnější na okamžité zmírnění
• Mají velmi silné senzorické problémy - TEACCH může být příliš „řádný“ - potřebují více prostoru, tichosti, měkkého osvětlení

Není to otázka „nejlepší“ - je to otázka „nejvhodnější“.

Chtěl byste začít s TEACCHem?

Pokud jste rodič, učitel nebo terapeut, začněte tady:

1. Začněte s jedním vizuálním rozvrhem - vytvořte den s třemi hlavními činnostmi: práce, jídlo, hra. Použijte obrázky z internetu nebo vyfotografujte skutečné předměty.
2. Upravte prostor - odstraňte nepotřebné věci z pracovního místa. Použijte škrábance, koberce, karty - aby dítě vědělo, kde co dělá.
3. Použijte pracovní systém - tři úkoly, koš. Když dítě přesune všechny tři do koše, ví, že je hotovo. To je základ nezávislosti.
4. Neříkejte - ukazujte - místo „Pojď si zahrát“ použijte obrázek s míčem.
5. Počkejte - změny nejdou rychle. Výzkum ukazuje, že potřebujete 3-6 měsíců, než se začnou objevovat výsledky.

Nezapomeňte: TEACCH není o tom, aby dítě bylo „normální“. Je o tom, aby dítě mohlo být sebou samým - a mít nástroje, které mu umožní žít v tomto světě bez stálejšího strachu.