Rodičovství a partnerský vztah: Jak terapie pomáhá přežít přechodové období

Nové dítě, starý vztah - proč se všechno změnilo?

Když se narodí vaše první dítě, čekáte na šťastné chvíle: první úsměv, první krok, noční bdění společně. Ale něco se změnilo - a není to jen spánek. Vaše vztah se začal měnit. Ne proto, že se už nemilujete. Ale proto, že jste se nechali překvapit tím, jak rodičovství přepisuje všechny pravidla - od toho, kdo dělá nákup, až po to, kdy se poslední kousek lásky dotkne.

Podle studie Akademie Rodičevství z roku 2023 78 % párů začalo cítit napětí již během těhotenství. Po porodu spokojenost v vztahu klesla o průměrně 40 %, hlavně v oblasti sexuální intimity a rozdělení domácích povinností. Nejde o to, že jste se stali špatnými partnery. Jde o to, že jste se stali novými rodiči - a nikdo vám neřekl, jak na to.

Co se skutečně děje v těch prvních měsících?

Největší problém není nedostatek času. Je to nesoulad mezi tím, co jste si před narozením dítěte slíbili, a tím, co se skutečně stalo. Před porodem jste možná řekli: „Budeme to dělat rovně.“ Ale pak se stalo, že žena měla víc únavy, více hormonálních změn, více fyzického zatížení. A postupně se domácí úkoly, noční bdění, péče o dítě - všechno - přesunulo na její ramena. Muži často nechápou, proč se žena na ně zlobí, když jen přinesli plenky. Ženy nechápou, proč muži nevidí, že potřebují pomoc, když to neřeknou hlasitě.

Je to jako kdyby jste si koupili nový automobil a nikdo vám neřekl, jak se na něj zapíná palivo. Všechno funguje - ale ne tak, jak jste čekali. A tak začnete obviňovat sebe, partnera, dítě, nebo celý svět.

Co je terapie pro rodičovské páry?

Tato terapie není klasická párová terapie. Není to o tom, jak si vyřešit staré záležitosti z dětství. Je to o tom, jak se naučit žít spolu, když vaše životy najednou obsadilo nové, neustále pláčící bytosti.

Terapie pro přechodové období rodičovství se zaměřuje na konkrétní problémy, které se objeví v prvních třech letech po porodu. Většina center používá strukturovaný přístup s 12-16 sezeními, každé trvá 90 minut a probíhá jednou týdně. Průměrná cena je 1 800-2 500 Kč za sezení. Nejčastější téma? Rozdělení úkolů. Ale ne jen „kdo myje nádobí“. Je to o tom, kdo se cítí přetížený, kdo se cítí neviděný, a kdo se vůbec nechce o dítě starat, protože se cítí jako „pomocník“.

Terapeuti nejen poslouchají - učí. Používají techniky jako „zrcadlení emocí“: když jeden partner řekne „Mám dost toho, že jsi mi neřekl, že budeš dělat večeři!“, terapeut ho přeformuluje: „Cítíš se zanedbaný, když se rozhodneš, co se bude dít, aniž bys se zeptal.“ Tím se přeruší cyklus obvinění a začne se komunikovat.

Co se dělá na sezení?

Nejsou to jen rozhovory. Jsou to cvičení. Například:

• Role play: Terapeut vás vyzve, abyste si zahráli konflikt kolem nočního bdění. Jeden hraje roli dítěte, druhý roli partnera, který nechce vstávat. Pak se to zkusí znovu, ale s novými pravidly - například „předem se domluvíte, kdo bude dnes vstávat“.
• Komunikační časovač: Každý den máte 20 minut, kdy se nemůžete bavit o dítěti, o práci, o penězích. Můžete jen o tom, co cítíte. Tento jednoduchý nástroj zredukoval konflikty u jednoho páru z 5-7 týdně na 1-2 měsíčně.
• Herní půlhodinky: 10 dní, kdy každý den strávíte 20 minut s dítětem - ale jen hrou. Bez výuky, bez kritiky, bez výměny plenek. Jen hra. Toto cvičení zvyšuje pocity spojení nejen s dítětem, ale i s partnerem, protože se společně učíte být přítomní.

Některá centra používají i tzv. „koterapii“ - dva terapeuty, muž a žena. To pomáhá, protože partneri často nevěří, že terapeut „chápe“ jejich pohled. Když je tam mužský terapeut, žena se cítí lépe. Když je tam ženský, muž se cítí lépe. Společně vytvářejí rovnováhu, kterou sami vztah ztratil.

Proč to funguje lépe než klasická párová terapie?

Klasická párová terapie se zaměřuje na obecné problémy: nedostatek důvěry, nekomunikace, minulé zranění. Terapie pro rodičovské páry se zaměřuje na konkrétní scénáře:

• Co dělat, když se partner nechce účastnit nočních bdění?
• Jak se domluvit na výchově, když máte jiné názory?
• Kdy a jak se vrátit k sexu, když se cítíte jako „maminka“ a ne jako žena?
• Jak se vyhnout tomu, že se všechno přemění na „řízení dítěte“ a ne na „život spolu“?

Studie Akademie Rodičevství ukazuje, že tato specifická terapie má o 30 % vyšší úspěšnost než klasická párová terapie při řešení konfliktů spojených s rodičovstvím. Proč? Protože se nevyhýbá realitě. Není to teorie. Je to praxe.

Kdo to potřebuje?

Nejen ti, kteří se už hádají. Nejen ti, kteří se už nedotýkají. Ale ti, kteří cítí, že něco není v pořádku - a nevědí proč.

Podle Mgr. Petry Bukovjanové, certifikované systémové terapeutky, 68 % konfliktů vzniká z „nevyřízených očekávání“. Před porodem jste si mysleli, že partner bude „pomáhat“. Po porodu jste zjistili, že „pomáhat“ znamená „dělat to, co já nechci“. A pak se začnete zlobit, že „neví, co potřebuji“. Ale nikdy jste to neřekli. A on nevěděl.

Terapie vás učí, jak říct: „Potřebuji, abys dnes večer dělal večeři, protože se cítím vyčerpaná.“ Ne: „Vždycky jsi líný.“

Největší problém mají páry, kde jeden partner má vlastní zkušenosti s nezodpovědnými rodiči. Nebo kde je jeden z partnerů příliš „řešitel“ - a druhý „vyhýbáč“. V těchto případech je úspěšnost nižší - jen 45 % - ale stále možná. Stačí mít ochotu se naučit nové jazyky.

Co je potřeba k začátku?

Není potřeba mít krizi. Stačí mít pocit, že něco chybí.

První krok je individuální diagnostika - 2 až 3 sezení, kde terapeut zjistí, co vás skutečně trápí. Poté se začne s plánem. Celý cyklus trvá 4-6 měsíců. Ale 78 % klientů začne cítit zlepšení již po 5 sezeních.

Domácí úkoly jsou klíčové. Například: každý večer zapište jednu věc, která vás v dnešním konfliktu zlobila - a pak napište, co jste chtěli říct, ale neřekli. Nebo: každý den si vyhraďte 5 minut, kdy se podívejte do očí a řeknete: „Děkuji, že jsi dnes byl tady.“

Co vás může zdržet?

Největší překážka? Čas. 22 % potenciálních klientů se nemůže zapojit, protože mají různé pracovní režimy. Někdo pracuje v noci, druhý v den. A terapie vyžaduje, aby oba byli přítomni.

Další problém: 32 % klientů terapii předčasně ukončí, protože to je náročné. Někdo si myslí, že „to by mělo být jednodušší“. Ale když se začnete učit nový jazyk, neřeknete „to je těžké, přestávám“. Řeknete: „Jdu dál.“

Na Trustpilotu je častá stížnost: „Terapeut nebere v úvahu, že se partneri přizpůsobují různě rychle.“ To je pravda. Někdo se přizpůsobí za týden, druhý za měsíc. Terapeut musí být schopen pracovat s tímto rozdílem - a ne vynucovat jednotný temp.

Co se děje v Česku?

Trh s terapií pro rodičovské páry v Česku je hodnocen na 120 milionů Kč ročně a roste o 8,5 % ročně. V Praze zaujímá tato specializace třetinu trhu. Ale venku v zemi je to jiné. V Moravskoslezském kraji je terapie dostupná jen v 40 % obcí, zatímco v Praze je to 85 %.

Od ledna 2024 bude Akademie Rodičevství spouštět certifikační program pro terapeuty - 120 hodin teorie a 50 hodin praxe. To znamená, že budoucnost bude mít jasnější kvalitu. Zatím ale 45 % soukromých center používá neověřené metody. Věřte jen těm, kteří mají magisterské vzdělání v psychologii a 200 hodin supervize - to je zákon.

Co funguje? Příklad z reálného života

Pár s 22měsíčním dítětem se po roce hádal téměř každý den. Kdo má víc práce? Kdo má víc únavy? Kdo má víc práva na volno? Nebyli špatní. Jen nevěděli, jak se domluvit.

Po 14 sezeních používali „komunikační časovač“. Každý den 20 minut bez dítěte, bez telefonu, bez nákupů. Jen oni. A v té době se naučili říkat: „Prosím.“ „Děkuji.“ „Potřebuji.“

První věc, kterou řekli: „Děkuji, že jsi dnes vstal s ním.“

Nebylo to náhodné. Bylo to výsledkem cvičení. A ten den se poprvé po roce dotkli rukou.

Co dělat dál?

Nemusíte čekat na krizi. Pokud cítíte, že se vztah mění - a ne v lepším směru - nečekáte. Zkuste si najít terapeuta, který se specializuje na rodičovské páry. Zkontrolujte, zda má certifikaci. Zkuste první sezení. Nejde o to, jestli to bude fungovat. Jde o to, jestli to zkusíte.

Nejde o to, že jste se stali špatnými partnery. Jde o to, že jste se stali rodiči - a to je nový život. A nový život potřebuje nové nástroje.

Nejste sami. Tisíce párů prošly tím samým. A mnozí z nich se naučili znovu milovat - ne jako dvojice, ale jako rodina.