Online psychoterapie už není novinka. V České republice ji každý měsíc využije téměř 15 000 lidí. Nejde o zkratku, ne o „terapii na úsporu“, ale o plnohodnotnou, strukturovanou formu podpory, která funguje stejně dobře jako osobní setkání - a někdy dokonce lépe. Pokud jste si to ještě nevyzkoušeli, možná si představujete, že to bude nějaké technické, chladné a vzdálené. Skutečnost je úplně jiná.
Co se stane před prvním sezením?
Vše začíná jednoduše: rezervací termínu. Většina terapeutů v Česku má online kalendář na své stránce, kde si můžete vybrat volný čas. Někdo vás pak zavolá, jiný pošle e-mail s otázkami - co vás motivuje k terapii, jaké máte potřeby, jaký je váš cíl. Tento kontakt není jen administrativou. Je to první krok k tomu, aby se vám terapeut „přizpůsobil“. Ví, jestli jste zvyklý na videohovory, jestli máte problémy s koncentrací, jestli vás znepokojuje, že budete mluvit ve vlastním bytě.Před prvním sezením vám terapeut pošle odkaz na platformu. Nejčastěji je to Skype, WhatsApp nebo Messenger. Pokud nevíte, jak to funguje, nevadí. 78 % českých terapeutů už ví, že někdo bude mít problém, a pošle vám aktivní odkaz - kliknete, a hovor se spustí. Žádné registrace, žádné hesla, žádné stahování aplikací. Všechno to má být jednoduché, protože vaše energie by měla být zaměřená na sebe, ne na techniku.
Co se děje 5 minut před sezením?
Většina terapeutů vás zavolá 5-10 minut před domluveným časem. Ne proto, že mají čas na nic jiného. Ale protože vědí, že 68 % nových klientů má strach z technických potíží. Možná vás napadne: „Proč nechat všechno na mě?“ Ale oni to nechají na sobě. Zkontrolují, jestli máte kameru, jestli slyšíte, jestli je světlo dobré. A pak vás klidně zeptají: „Co vás dnes nejvíc těží?“ Tento krátký rozhovor je důležitý. Není to „příprava na sezení“. Je to první krok terapie.Co se děje během 50 minut?
Sezení trvá 50 minut. Stejně jako osobní. Ne 45. Ne 60. 50. Protože to je čas, který umožňuje hluboký přístup, ale nevyčerpává. Terapeut sedí před kamerou, dívá se do vašich očí, sleduje, jak se napne váš obličej, když mluvíte o něčem těžkém. Někdy si zaznamenává poznámky, ale ne tak, aby vás to odvracelo od toho, co cítíte. Většina lidí si neuvědomuje, že i přes obrazovku se dají číst mimiky, tělesné napětí, dýchání. A to je klíčové.Někteří terapeuti používají digitální dotazníky - krátké, dvouminutové otázky na začátku a na konci. Co jste cítili před sezením? Co jste cítili po něm? Tyto odpovědi se hromadí. A terapeut je vidí. Ví, jestli jste se v posledních týdnech zlepšovali, nebo jestli se vám něco zhoršilo. Tohle je jedna z výhod online terapie: data. Ne jen emocionální, ale i objektivní.
Podle výzkumu z roku 2022 zvyšuje používání těchto dotazníků efektivitu terapie o 12 %. A snižuje riziko, že se vám během terapie zhorší. To není jen „zázrak“. Je to systematická péče.
Co dělá terapeut? Může vás vést k dechu, když se napnete. Může vám ukázat obrázek, který vám pomůže popsat, co cítíte. Může vás požádat, abyste si v noci zapsali, co vás nejvíc znepokojovalo. A poté vás v příštím sezení zeptá: „Co jste zjistili?“
Kognitivně behaviorální terapeut může používat programy jako Mindwell - strukturované moduly pro úzkost, depresi nebo vyhoření. Tyto programy vám dávají úkoly mezi sezeními. Ne jen „přemýšlej o tom“. Ale konkrétní cvičení: „Zapiš tři situace, kdy jsi se cítil, že „všechno padá“ a pak si odpověz: Co jsi udělal? Co by mohl udělat někdo jiný?“ A terapeut vám to pak v příštím sezení přečte a řekne: „Tohle jsi už dělal. A výsledek?“
Co když nechci kameru?
Máte právo nezapínat kameru. To je jasné. Ale v 85 % případů lidé kameru zapnou po prvních dvou sezeních. Proč? Protože zjistí, že to není „vystavení“. Je to „přítomnost“. Když vidíte, jak se terapeut zarudne, když se vám směje, nebo jak se jeho ruce napnou, když mluvíte o ztrátě, začínáte cítit spojení. A to je to, co terapie potřebuje.
Co je jiné než videohovor?
Ne všichni potřebují video. Někdo preferuje e-mail. Mojra.cz například nabízí emailovou terapii. Kliente pošle e-mail, terapeut odpoví do 48 hodin. Není to okamžitá reakce. Je to prostor pro přemýšlení. 8 % uživatelů online terapie v Česku si vybírá tuto formu. Je to pro lidi, kteří se stydí mluvit, kteří potřebují čas na slova.Telefonická terapie je stále populární u lidí nad 65 let. 35 % z nich preferuje hovor bez obrazu. A to je v pořádku. Terapie není o tom, jak to vypadá. Je to o tom, co se stane uvnitř.
Platformy jako Mindwell umožňují i formu „terapie vlastním tempem“. Procházíte materiály, děláte cvičení, a terapeut vám každý týden pošle psanou zpětnou vazbu. Tato forma je oblíbená u lidí s vysokým pracovním zatížením. 63 % z nich říká, že tohle je jediný způsob, jak terapii „zapsat“ do kalendáře.
Je to skutečně stejně účinné?
Ano. Podle metaanalýzy z Journal of Affective Disorders z roku 2020 je online kognitivně behaviorální terapie pro většinu poruch stejně účinná jako osobní. A u úzkostných poruch dokonce o 15 % efektivnější. Proč? Protože klient je ve svém prostředí. Není v cizím kancelářském pokoji. Není v autě, když se vrací. Je v posteli, v kuchyni, na pohovce. A to je místo, kde se často vyskytují ty nejtěžší emoce.AdiCare má data z let 2018-2023: u klientů s úzkostí byla úspěšnost online terapie 78 %, u osobní 63 %. To není náhoda. Je to důsledek toho, že lidé vlastním prostředím cítí bezpečí.
Ale ne pro všechno. U těžkých poruch osobnosti nebo schizofrenie je online terapie méně efektivní - jen 65 % úspěšnosti oproti 82 % u osobní. To je důvod, proč odborníci doporučují před prvním online sezením alespoň jedno osobní setkání - pokud je to možné. Terapie není „všechno stejné“. Někdy potřebujete fyzickou přítomnost. A to je v pořádku.
Co se říká o online terapii?
Klienti jsou spokojení. 82 % jich říká, že online terapie je stejně nebo více efektivní než osobní. Proč? Nejčastěji kvůli:- Flexibilitě - 94 % lidí si to váží
- Bez cestování - 89 %
- Bezpečí ve vlastním prostředí - 76 %
Ale nejsou všichni spokojení. 27 % má problémy s technikou. 18 % cítí, že spojení je „méně intenzivní“. 12 % se těžko koncentruje doma. To je realita. Ale většina z nich říká: „Po prvních dvou sezeních to bylo lepší.“
Na Redditu v české komunitě r/psychologie se často píše: „První sezení jsem si myslel, že to bude hloupé. Druhé už jsem cítil, že to funguje. Třetí už jsem nechtěl skončit.“
Co potřebujete?
Nic složitého. Zařízení s kamerou a mikrofonem - počítač, tablet, telefon. Stabilní internet s rychlostí 5 Mbps - což má 98 % domácností v Česku. A základní schopnost kliknout na odkaz. 85 % klientů zvládne technickou stránku bez pomoci po jednom vysvětlení.Ceny? Průměrně 800-1500 Kč za 50 minut. To je o 10-15 % levnější než osobní terapie, protože terapeut nemusí platit nájem za místnost. A 92 % terapeutů na platformách jako Hedepy nabízí první bezplatnou konzultaci - jen k tomu, abyste si vyzkoušeli, jak to funguje.
Co se mění?
V roce 2019 bylo online terapií jen 7 % všech konzultací. V roce 2023 to bylo 38 %. A od ledna 2023 je online terapie zařazena do systému zdravotního pojištění - za určitých podmínek. To znamená, že v budoucnu může být některé sezení hrazeno pojišťovnou.Do roku 2025 bude 60 % českých terapeutů kombinovat online a osobní formu. To není náhrada. Je to doplnění. Někdy potřebujete videohovor. Někdy potřebujete sedět v místnosti s člověkem, který vás slyší.
Ale pozor. Když se terapie příliš zjednoduší - když se stane jen „aplikací“, kde kliknete, něco si přečtete a jste „vyřešení“ - efektivita klesá o 22 %. Terapie není produkt. Je to vztah. A ten potřebuje čas, důvěru, a lidskou přítomnost - i když je to přes obrazovku.
Kdo by měl online terapii vyzkoušet?
- Kdo má těžké cestování (dálkové obce, invalidita, péče o dítě) - Kdo se stydí mluvit o svých problémech veřejně - Kdo má vysoké pracovní zatížení - Kdo má úzkost, depresi, nebo vyhoření - Kdo už zkoušel osobní terapii a chtěl by vyzkoušet něco jinéhoKdo by měl online terapii vyhnout?
- Kdo má akutní sebevražedné myšlenky - Kdo má psychózu nebo jinou těžkou poruchu, která vyžaduje okamžitou péči - Kdo nemá stabilní internet - Kdo nemá místo, kde může být soukroměOnline terapie není „všechno“. Ale pro mnohé je jediný způsob, jak dostat pomoc, kterou potřebují. A to je důvod, proč se tento proces v Česku nezastaví. Ale rozšiřuje. A stává se přirozeným.