První sezení psychoterapie není test, nebo výslech. Není to rozhovor o tom, jak jste se dostali do toho, co vás trápí. Je to seznámení - jako když se poprvé potkáte s někým, kdo by mohl být vaším průvodcem v těžkém období života. A jako u každého vztahu, který má trvat, je klíčové, zda vám ten člověk sedí. Ne jen odborně, ale lidsky.
Pocit bezpečí je první a nejdůležitější značkou
Před prvním sezením se asi cítíte napjatě. To je normální. Mnoho lidí se bojí, že budou muset říct příliš mnoho, nebo že je terapeut posoudí. Ale po sezení byste měli cítit něco jiného: „Můžu tady být tak, jak jsem.“ Pokud jste během sezení měli pocit, že můžete mlčet, plakat, křičet nebo říct něco, co vás šokuje, a terapeut to nepřerušil, neposoudil, nepřešel k něčemu jinému - to je dobrý znamení.
Nejde o to, jestli vám terapeut řekl něco hlubokého. Nejde o to, jestli vás pochopil hned na začátku. Jde o to, jestli jste si během sezení cítili bezpečně. Když se vám po něm zvedne dech, když si řeknete: „Tohle jsem nikdy neřekl nikomu, a on to prostě přijal.“ - to je ten moment, kdy vědět, že jste na správné cestě.
Terapeut naslouchá - ne čeká na svou řadu
Velká část lidí přichází do prvního sezení s obavou, že terapeut bude jen přerušovat, předkládat vlastní názory nebo rychle chtít „něco udělat“. To je častá chyba. Kvalitní terapeut neřeší problém hned. Nejprve ho poznává.
Pokud vám terapeut klade otázky, které vás přinutí přemýšlet, nebo vás nechá promluvit bez přerušování, když se zastavíte - to je znamení, že naslouchá. Pokud vám řekne: „Takže to znamená, že se cítíte...?“ nebo „Co vás to nejvíc trápí?“ - to je vstupní otázka. Pokud vám řekne: „Měl byste to udělat takhle.“ - to je rada. A rada je na prvním sezení mimo místo.
Terapeut, který naslouchá, neřeší vaše problémy. Zkoumá je s vámi. A to je rozdíl.
Praktické informace jsou jasně řečené - ne předstírané
Nejste v obchodě, ale i tak je důležité vědět, co vás čeká. Na prvním sezení by terapeut měl jasně říct:
- Jak dlouhé jsou sezení (většinou 50 minut, někdy 70)
- Jak často se budete potkávat (týdně? každé dva týdny?)
- Jaká je cena a jak se platí
- Jak se ruší sezení a kolik času je potřeba upozornit
- Jaká je jeho zkušenost s vaším typem problému
Pokud vám to řekne hned na začátku - je to znamení profesionality. Pokud to řekne až na konci, nebo vůbec ne - je to varovný signál. Terapeut, který se vyhýbá těmto otázkám, nebo se na ně vyhýbá výmluvami jako „to se řekne později“, není transparentní. A v psychoterapii je transparentnost stejně důležitá jako důvěra.
Ticho není neúspěch - je to prostor pro vás
Je normální, že se během sezení někdy stane ticho. Někdy je to ticho, když si terapeut přemýšlí. Někdy je to ticho, když vy přemýšlíte. A někdy je to ticho, když se oba necháte jen být - s tím, co právě řekli.
Terapeut, který se v tichu nezalekne, který nevyplní každou pauzu větou, který vám dá prostor, když se cítíte zranitelně - je ten, který vás nevnímá jako „problém k vyřešení“, ale jako člověka, který potřebuje čas.
Pokud se terapeut v tichu hýbe, dívá se na hodinky, nebo hned začne klást další otázky - je to znamení, že neumí být přítomen. A přítomnost je jedním z nejdůležitějších nástrojů psychoterapie.
Terapeut neřeší všechno - a to je dobré
Někteří lidé si myslí, že dobrý terapeut musí mít odpověď na všechno. To je iluze. Skutečně kvalitní terapeut vám na prvním sezení řekne: „Nemusíme hned všechno pochopit.“
Nejde o to, abyste hned po prvním sezení věděli, co vás trápí. Nejde o to, abyste hned poznali, jak se to má řešit. Jde o to, abyste se cítili, že máte místo, kde to můžete hledat - pomalu, bez tlaku.
Pokud vám terapeut řekne: „Tohle je klasický případ, řešíme to takhle.“ - buďte opatrní. Každý člověk je jiný. Každý problém je jiný. Kvalitní terapeut neříká: „To je jednoduché.“ Říká: „To je složité. A my se na to podíváme spolu.“
Terapeut vás neodpovídá - a to je klíč
Nejhorší zkušenost, kterou můžete mít, je, když vás terapeut přesvědčuje, že problém je vás. „Máte příliš vysoká očekávání.“ „Máte strach z přijetí.“ „Váš problém je, že jste příliš citlivý.“
Takto se nepracuje. Terapeut vás neřeší. Neříká vám, co jste. Říká vám: „Co cítíte?“ „Co to znamená pro vás?“ „Co se stalo, když jste to zažili?“
Je-li terapeut schopen říct: „Nevím, jak to vás ovlivňuje. Ale můžeme to zkusit pochopit.“ - to je příklad pravé odbornosti. Je-li schopen říct: „Tohle je těžké. A já tě nechávám, abys to řekl, když budeš připraven.“ - to je důvěra.
Co dělat, když se necítíte dobře?
Nejste povinni pokračovat. Pokud jste po prvním sezení cítili, že vás terapeut nevnímá, že se snaží vás přesvědčit, že jste „špatný klient“, nebo že vás považuje za „náročného“ - nechte to být.
Nejste špatní, když se s někým nevychází. A nejste „ztracení“, když musíte zkusit někoho jiného. Výzkumy ukazují, že 87 % lidí rozhoduje o pokračování v terapii podle toho, zda se s terapeutem cítí bezpečně - ne podle jeho titulů, ceny nebo dostupnosti.
Pokud jste po prvním sezení měli pocit, že jste „příliš mnoho řekli“ nebo „příliš málo“ - nevadí. To neznamená, že jste selhali. Znamená to, že se to ještě nesetkalo. A to je v pořádku.
Psychoterapie není o tom, abyste „byli dobrý klient“. Je o tom, abyste mohli být vy. A když první sezení nebylo to, co jste potřebovali - je to jen první krok. Ne konec.
Je normální cítit se nejistě po prvním sezení?
Ano, je to naprosto normální. Mnoho lidí přichází do prvního sezení s úzkostí, strachem nebo dokonce pocity viny, že „by měli být silnější“. To, že se cítíte nejistě, neznamená, že jste selhali. Znamená to, že se dotýkáte něčeho hlubokého. Důležité je, jak se cítíte po sezení - ne zda jste „správně“ promluvili. Pokud jste se cítili slyšeni a ne posouzeni, i když jste mluvili jen trochu - to je úspěch.
Můžu se zeptat terapeuta na jeho kvalifikace?
Ano, můžete - a měli byste. Každý registrovaný psychoterapeut v ČR má povinnost sdělit své vzdělání, specifikaci (např. kognitivně-behaviorální, psychodynamická, systémová) a zkušenost s vaším typem problému. Pokud se vyhýbá těmto otázkám, nebo odpovídá výmluvami jako „všechno je stejné“, je to varovný signál. Kvalifikace není jen titul - je to o tom, zda má terapeut praktické zkušenosti s tím, co vás trápí.
Co dělat, když terapeut řekne, že není pro mě vhodný?
To je znamení profesionality. Pokud terapeut řekne: „Máte problém, který bych lépe řešil s někým, kdo má zkušenosti s tímto typem poruchy“, nebo „Váš případ vyžaduje více struktury, než jakou já poskytuji“ - to je dobrý znamení. Terapeut, který je upřímný a otevřený o svých hranicích, je důvěryhodnější než ten, který se snaží „vyřešit“ všechno. Pokud vás nasměruje na jiného specialistu, nebo vám pomůže najít vhodnějšího terapeuta - to je známka skutečné péče.
Je důležité, aby terapeut byl stejného pohlaví jako já?
Není to podmínka. Někteří lidé potřebují terapeuta stejného pohlaví, jiní se cítí lépe s terapeutem opačného pohlaví. Důležité je, zda vás terapeut respektuje, ne zda má stejný pohlavní identitu. Pokud vás některý aspekt přímo trápí - například pokud vás trápí vztah k rodiči stejného pohlaví - může být užitečné vybrat terapeuta, který vám pomůže s tímto vzorem. Ale neznamená to, že musí být „stejný“.
Mohu zkusit více než jednoho terapeuta?
Ano, můžete. A doporučuje se to. Není to chyba, že jste zkusili tři terapeuty a žádný vám nevyhověl. Je to zkušenost. Psychoterapie je vztah - a vztahy se nebudují podle náhody. Pokud se s někým nevychází, není to vaše chyba. Je to jen znamení, že ještě nejste na místě, kde potřebujete být. Většina lidí najde vhodného terapeuta až po dvou až třech prvních sezeních.
Co když mi terapeut řekne, že potřebuji léky?
Pokud terapeut, který není lékař, navrhne léky - je to nesprávné. Klinický psycholog nemůže předepisovat léky. Pokud vám terapeut řekne: „Myslím, že by vám mohly pomoct léky, mohu vás nasměrovat k psychiatrovi“, je to správný přístup. Pokud vám řekne: „Potřebujete léky, jinak to nepůjde“ - je to příliš jednostranné. Psychoterapie a léčba léky nejsou vzájemně vylučující - ale je důležité, aby rozhodnutí o léčbě bylo společné s lékařem, ne jen terapeutem.