Jak trauma ovlivňuje vznik poruch osobnosti a proč trauma-informovaný přístup funguje

Trauma-informovaný přístup překlápí celý pohled. Místo otázky „Proč to děláš?“ se ptá: „Co se ti stalo?“ Nejde o to, aby se trauma stalo výmluvou, ale o to, aby se pochopilo, že všechno to „divné“ chování je vlastně přežitkový mechanismus - způsob, jak si člověk udržel život v době, kdy nebylo bezpečné mít emoce, důvěru nebo hranice.

Podle WHO (2022) je tento přístup založen na pěti klíčových principech: bezpečnost, důvěryhodnost, spolupráce, respekt k autonómii a empowerment. To znamená, že terapeut neříká pacientovi, co má dělat, ale pomáhá mu najít vlastní silu. Místo toho, aby se „vyměňovalo chování“, pracuje se na obnově pocitu bezpečí - fyzického i psychologického.

Jak trauma ovlivňuje mozek a osobnost?

Když dítě zažívá opakované zneužívání nebo zanedbávání, jeho mozek se přizpůsobuje. Části mozku odpovědné za regulaci emocí - jako je amygdala a předčelní kůra - se přetvářejí. Amygdala se stává přehnaně citlivou na nebezpečí - i když je dnes bezpečno, mozek stále „vidí“ hrozbu. Předčelní kůra, která má pomáhat s plánováním a kontrolováním impulzů, se vyvíjí pomaleji. Výsledek? Neschopnost regulovat frustraci, impulzivita, sebapoškozování - to vše není „špatný výběr“. Je to neurologická reakce na minulou bolest.

U 92 % pacientů s hranicní poruchou osobnosti se vyskytují časté výkyvy nálad. U 87 % je neschopnost zvládat frustraci. U 63 % dochází k sebapoškozování - a to vše je přímým důsledkem toho, jak mozek zpracovává trauma. Někteří lidé se „zamrznou“ - přestanou cítit cokoli. Jiní se „přehřejí“ - reagují extrémně na malé zásahy. Oba způsoby jsou pokusy o přežití.

Diagnostika: Když trauma není vidět, ale je všude

Diagnostikovat poruchu osobnosti založenou na trauma není snadné. ICD-11 vyžaduje, aby symptomy trvaly více než 24 měsíců. U hranicní poruchy osobnosti je třeba splnit minimálně 5 z 9 kritérií - včetně neustálého pocitu prázdnoty a sebeublížitelského chování. Ale klíčové je, co se skrývá za těmito příznaky.

V Česku se od roku 2022 používá standardizovaný nástroj TSI-25 (Trauma Symptoms Inventory), který má citlivost 89,7 % a specificitu 82,3 %. To znamená, že téměř každý, kdo má trauma spojené s poruchou osobnosti, je správně identifikován. Ale diagnostika sama o sobě nestačí. Musí být provázena důvěrou. Mnoho pacientů se bojí říct, co se jim stalo - ne proto, že by to nechtěli, ale protože se bojí, že je to znovu nechápou, odsoudí nebo budou považováni za „vymyslující“.

Co se děje v terapii? Když se začne léčit trauma, ne chování

Trauma-informovaná terapie nezačíná tím, že se mění myšlenky. Začíná tím, že se vytváří bezpečný prostor. To znamená, že terapeut neříká: „Zkus to zvládnout.“ Říká: „Nemusíš to zvládnout hned. Jsi v bezpečí.“

První fáze - stabilizace - trvá průměrně 6-8 měsíců. V této době se učí pacienti základním dovednostem: jak se zklidit, když se cítí přehnaně, jak rozpoznat emoce, jak se udržet v těle, když se cítí, že „vypadává“. Používají se techniky jako DBT (Dialektická behaviorální terapie), která je zvláště účinná pro ty, kdo se bojí vlastních emocí.

Po stabilizaci následuje zpracování trauma - ale jen tehdy, když je pacient připraven. A to není otázka času, ale otázka bezpečí. Pokud se trauma zpracovává příliš brzy, může dojít k retraumatizaci. Výzkum z roku 2021 ukazuje, že trauma-informovaná terapie snižuje riziko retraumatizace o 47 % oproti tradiční CBT.

Uživatelka „Aneta_28“ na fóru Duševní zdraví ČR popisuje: „Po 10 letech terapie bez trauma-informovaného přístupu mi teprve po identifikaci dětského zneužívání začala hranicní porucha osobnosti ustupovat. Za 18 měsíců se snížily sebapoškozovací epizody z 15 na 2 za rok.“

Proč to nevždy funguje?

Není to zázračná metoda. 15-20 % pacientů s komorbidní schizofrenií nebo těžkou organickou poruchou mozku na trauma-informovaný přístup neodpovídá. V těchto případech je třeba nejprve stabilizovat neurologický stav pomocí léků. Dalším problémem je nedostatek kvalifikovaných terapeutů. V Česku je potřeba 240 hodin specializovaného školení - a pravidelný supervision každé dva týdny. To je náročné a drahé.

63 % pacientů čeká na specializovanou terapii déle než 6 měsíců. Během tohoto čekání se stav mnohdy zhorší. Uživatel „PetrM“ na Redditu napsal: „V Brně je jen 3 trauma-informovaní terapeuti pro celou jižní Moravu. Čekací doba 11 měsíců. Během toho se můj stav zhoršil na kritickou úroveň.“

Je také riziko, že někdo přehání. Někteří terapeuté bez adekvátního školení začnou „hledat trauma“ tam, kde ho není. To může vést k nesprávné diagnostice a zbytečnému utrpení. Evropský úřad EMA varuje, že nekvalifikovaná aplikace trauma-informovaných technik může zvýšit riziko retraumatizace o 28 %.

Co pomáhá v praxi? Praktické tipy od lidí, kteří to prožili

Uživatelé, kteří se z toho dostali, doporučují tři věci:

1. DBT skupiny - 87 % jich říká, že společná práce s ostatními, kteří cítí stejně, je klíčová. Není to terapie, ale podpora. Víte, že nejste jediný.
2. Aplikace Safety Plan - stažena 14 521 krát v Česku v roce 2023. Umožňuje rychle najít bezpečné postupy, když se začne cítit, že se blíží krize.
3. Pravidelný supervision pro terapeuty - bez něj se terapeuti vyčerpávají. A když se terapeut vyčerpá, pacient se ztrácí.

Na platformě PsyWeb je průměrné hodnocení trauma-informovaných terapeutů 4,2/5. 78 % uživatelů říká, že se jim podařilo lépe regulovat emoce. Ale 22 % říká, že se jim nic nezlepšilo - často proto, že nebyli přijati na čekací listině, nebo terapeut nebyl dostatečně školen.

Co se děje v Česku? Od zákona k realitě

Od 1. ledna 2023 platí vyhláška MZDR č. 324/2022 Sb., která vyžaduje trauma-informované školení pro všechny psychoterapeuty pracující s poruchami osobnosti. To je velký krok. V roce 2018 byl tento přístup implementován jen ve 42 % českých zařízení. V roce 2023 už je to 68 %. Cílem ministerstva je 90 % do konce roku 2025.

Trh roste o 12,3 % ročně. Hlavní hráči jsou Centrum pro poruchy osobnosti v Praze a Trauma centrum Brno. Ale finanční překážka zůstává: pojišťovny hradí trauma-informovanou terapii jen u 65 % pacientů, pokud je diagnostikována podle ICD-11 (kód QC2). Tradiční metody jsou hrazeny v 92 % případů. To znamená, že i když je trauma-informovaná terapie účinnější, mnoho lidí si ji nemůže dovolit.

Do roku 2024 se testuje nová verze aplikace MoodKit s AI, která detekuje výkyvy nálad s přesností 87,4 %. To může pomoci pacientům sledovat svůj stav a terapeutům lépe plánovat léčbu.

Je tam naděje?

Ano. Výzkum Univerzity Palackého z listopadu 2023 ukazuje, že 78 % pacientů s poruchami osobnosti zažívá posttraumatický růst po 24 měsících trauma-informované terapie. To znamená - nejen, že se zlepšila jejich porucha, ale že se stali silnějšími, hlubšími, schopnějšími vztahům. Někteří začnou psát, tvořit, pomáhat druhým. To není jen „vyléčení“. To je obnova života.

Je to dlouhá cesta. Neexistuje rychlá cesta. Ale je to jediná cesta, která opravdu funguje - když je správně provedena. Když se člověk konečně slyší. Když se trauma přestane skrývat za chováním a začne být vidět jako to, co je: zranění, které potřebuje léčbu, ne trest.