Fyzické zneužívání: Jak psychoterapie pomáhá překonat následky násilí

Fyzické zneužívání není jen zlomenina nebo modřina. Je to hluboká rána v duši, která se nezahojí sama. Dítě, které bylo bijeno, nejen bolelo tělem - naučilo se, že svět je nebezpečný, že láska znamená bolest, a že ono samo je vina. Mnoho těchto dětí doroste s pocitem, že si to zaslouží. A pak se v dospělosti ocitnou v kruhu úzkosti, nočních můr, vyhýbání se lidem - nebo se stávají těmi, kdo bijí dál. Psychoterapie není magie, ale jediná cesta, která opravdu může změnit život.

Co se skrývá za fyzickým násilím?

Fyzické zneužívání není chyba rodiče, který ztratil trpělivost. Je to systémové násilí - opakované, úmyslné, často dlouhodobé. Podle zákona je to neúměrné trestání, které ohrožuje zdraví dítěte. V praxi to znamená: kopání, šplhání, pěsti, převracení po pokoji, zapírání v temnotě, popáleniny od horké vody nebo cigaret. Někdy to končí úmrtím. Ale i když dítě přežije, jeho mozek se změní. Oblasti odpovědné za bezpečí, emoce a paměť se přeprogramují. Výsledek? Posttraumatická stresová porucha (PTSD), deprese, úzkost, problémy s důvěrou, sebevina.

Ve většině případů je fyzické násilí spojené s psychickým - znechucováním, hrozbami, zničením hraček, vyhrožováním, že rodič odejde. To dělá traumatu ještě hůře. Dítě neví, co je pravda. Když mu řeknou: „To jsi si zasloužil,“ a zároveň ho bijí, přijme to jako pravdu. A tak se v dospělosti snaží být „dost dobrý“, aby ho nikdo nezabil. To je bolest, kterou nevidíte.

Proč psychoterapie funguje, kde léky ne?

Léky, jako jsou SSRI antidepresiva, mohou zmírnit úzkost nebo spánek. Ale nevyřeší příčinu. Psychoterapie pracuje s pamětí, která se nechce pustit. S tělem, které se stále připravuje na útok. S myšlenkami, které se opakují jako návštěvník, který neodchází.

Klíčové metody, které se v Česku používají, jsou tři: kognitivně-behaviorální terapie (CBT), EMDR a somatické zpracování trauma. CBT pomáhá změnit myšlenky jako: „Jsem špatný,“ na: „Násilí nebylo moje chyba.“ EMDR používá pohyby očí nebo tóny, aby mozek přepracoval traumata jako nepříjemnou, ale minulou událost - ne jako něco, co se stále děje. Somatická terapie se zaměřuje na tělo: jak se napětí ukládá v svalích, jak dýchání zůstává povrchové, jak se tělo „zapomíná“ být bezpečné. Tyto metody nejsou jen teorie - výsledky jsou měřitelné.

Podle dat z centra Hedepy z roku 2022 EMDR pomohlo 82 % klientům s traumatem během 12-20 sezení. CBT snížila PTSD příznaky u 65 % pacientů. Rodinná terapie, která zahrnuje i ostatní členy rodiny, dosáhla 78 % úspěšnosti při zlepšování vztahů - ale jen pokud se ostatní zapojí. A to je často problém.

Co se děje během terapie?

Terapie nezačíná hned zpracováním traumatu. Nejprve musíte být bezpeční. To znamená: přestat být v kontaktu s agresorem, najít bezpečné místo, získat podporu. V Česku to znamená spolupráci s občanskými poradnami, sociálními pracovníky, policejními odděleními. Ale často to nejde. Systém se zasekává. Dítě je vydáno zpět do domu, kde ho bijí. Terapeut se snaží, ale nemá moc mocí.

Poté přichází stabilizace. Klient se učí „bezpečnému místu“ - představě místa, kde se cítí v bezpečí. Může to být dětský pokoj, les, moře. Nebo jen hluboké dýchání. Když se objeví náhlá úzkost, zpět se vrátí na toto místo. To je jako záchranný pásek pro duši.

Pak přichází zpracování. Ale ne hned. Někdy to trvá měsíce. Některé děti neumí říct, co se stalo. Takže terapeut používá kreslení, práci s pískem, hrou. Dítě si představí traumatu jako příběh, který může změnit. Dospělí píší dopisy, které nikdy neodešlou. Nebo mluví do kamery, jako by to byl někdo jiný. To je první krok k tomu, že to nebylo jejich vinou.

Na konci je znovupřipojení. Naučit se vztahy, které nejsou založené na strachu. Jak říct „ne“. Jak důvěřovat. Jak se nechat láskou dotknout. To je nejtěžší. Ale i to je možné.

Proč to trvá tak dlouho?

Terapie není návštěva u zubaře. To není „vyměníme zub a je to“. Trauma je uložené v mozku jako přežití. A přežití neodchází, když je hrozba pryč. Mozek si pamatuje: „Když se někdo zvedne rukou, je to nebezpečí.“ Nebo: „Když někdo křičí, musím se stáhnout.“

Průměrná délka terapie je 6 až 24 měsíců. Záleží na věku, závažnosti, podpoře. Někdo se zotaví za rok. Někdo potřebuje pět let. A to je v pořádku. Neexistuje „správný“ čas. Důležité je, že se člověk nevzdá. A že má někoho, kdo ho nenechá sám.

Ve většině případů terapie selže, když: klient je znovu v kontaktu s agresorem, nebo když se zpracování traumatu začne příliš brzy - dřív, než je klient stabilizovaný. To je jako zpět zpět do požáru, jen proto, že se chcete „vyrovnat s tím“.

Co je s tím v Česku?

Česko má 87 specializovaných center pro oběti domácího násilí. Z toho jen 32 poskytují kompletní psychoterapeutickou péči. Většina je v Praze, Brně, Ostravě. V Malé Moravě nebo v severních Čechách je jich pět. A čekání na první schůzku trvá průměrně 3,2 měsíce. Většina lidí se v tomto čase ztratí. Nebo se vzdají.

Cena jednoho sezení je kolem 1 200 Kč. Zdravotní pojišťovna hradí jen 300 Kč za potvrzené PTSD. To znamená, že klient musí platit 900 Kč za sezení. Většina obětí násilí je chudá. Nebo ztratila práci. A tak nechodí. Nebo chodí jen párkrát.

Chybí 217 certifikovaných trauma-terapeutů. Ti, kteří jsou, jsou přetížení. A mnozí nejsou připraveni na to, co vidí. V roce 2022 bylo hlášeno 12 345 případů domácího násilí. 43 % z nich bylo fyzické zneužívání dětí. To je téměř 5 300 dětí ročně. A ne všechny se dostanou k terapeutovi.

Co se mění?

Něco se ale děje. V roce 2022 Ministerstvo zdravotnictví schválilo povinné školení pro všechny terapeuty, kteří pracují s traumatem. To je první krok k kvalitě. V roce 2023 byl spuštěn projekt „Trauma bez hranic“ - EU peníze na zřízení 15 nových center v regionech do roku 2025. Teleterapie se rozšiřuje: 42 % klientů ji už používá. To znamená, že někdo v Jihlavě může mluvit s terapeutem v Praze. To je velký krok.

Testují se i umělé inteligence, které analyzují řeč a pohyby dětí, aby detekovaly PTSD dřív, než se to stane zřejmým. Pilotní projekt na FN Motol dosáhl 76 % přesnosti. To je slib. Ale není to náhrada za člověka. Náhrada za pozornost. Za lásce.

Kdo to opravdu potřebuje?

Nejen děti. Ale i dospělí, kteří byli bijeni jako děti. Ti, kteří se nikdy neodvážili říct. Ti, kteří si myslí, že to bylo „normální“. Ti, kteří se snaží být silní, ale večer se nechají plakat. Ti, kteří se bojí vlastních dětí, protože se v nich vidí otce. Ti, kteří mají vztahy, ale nikdy nevěří, že je někdo miluje.

Terapie není pro „slabé“. Je pro ty, kteří přežili. A chtějí žít. Nejen přežívat.

Co dělat, když to potřebujete?

• Zavolejte na Linku důvěry 116 123 - zaznamenala 23 457 hovorů o domácím násilí v roce 2022. Je to zdarma a anonymní.
• Najděte terapeuta na portálu Terapie.cz. Filtrujte podle „trauma“ a „děti“. Průměrné hodnocení je 4,3 z 5.
• Požádejte o přesun do centra s komplexní péčí - některá centra poskytují i sociální podporu, právní radu, případně byt.
• Nečekáte, až se „všechno vyřeší samo“. Trauma nezmizí, když ho ignorujete.
• Nejste sami. V Česku je tisíce lidí, kteří prošli tím samým. A přežili.

Největší překážka není peníze. Není čas. Není terapeut. Je to věra. Věra, že to může být jinak. Věra, že nejste viník. Věra, že zasloužíte klid. A ta věra se dá najít. V prvním sezení. V prvním „ne, to nebylo vaše chyba“ od terapeuta. To je začátek.