Trauma-informovaný přístup: Co to je a jak pomáhá při léčbě úzkosti, deprese a stresu

When working with trauma-informovaný přístup, přístup k psychoterapii, který rozumí, jak trauma ovlivňuje mysl, tělo a chování, a staví terapii na bezpečí, důvěře a kontrole klienta. Also known as trauma-sensitive terapie, it není o tom, jak rychle odstranit příznaky, ale o tom, jak pomoci člověku znovu pocítit, že je v bezpečí. Tento přístup neříká: „Co je s tebou špatně?“, ale: „Co ti bylo učiněno?“ A to je rozdíl, který může změnit život.

Ne každý, kdo má trauma, má PTSD. Ale téměř každý, kdo trpí úzkostí, depresí nebo chronickým stresem, má nějakou historii – možná z dětství, možná z násilí, ztráty, zanedbání, nebo jen z toho, že nikdy nebyl slyšen. psychoterapie trauma, přístup, který nezaměřuje jen na symptom, ale na původ bolesti, funguje jinak než klasická terapie. Nepřinutí tě mluvit, pokud nechceš. Nepřesvědčuje tě, že „to bylo v minulosti“. A nepředpokládá, že „to už je za tebou“. Místo toho ti dává prostor, čas a kontrolu. Ví, že tělo si pamatuje to, co mysl zapomněla.

Proč je to důležité? Protože 82 % lidí, kteří prošli trauma, se cítí znovu zrazeno, když jim terapeut řekne: „Proč to nezapomeneš?“ Nebo: „Měl bys už to překonat.“ bezpečnost v terapii, základní podmínka pro každou léčbu trauma, kde klient ví, že nebude posuzován, nutilen nebo překvapen – to je to, co dělá rozdíl. Když se člověk necítí v bezpečí, jeho mozek zůstává v režimu „ohrožení“. A v tom režimu se nemůže léčit. Víš, proč někteří lidé nechají terapii? Ne protože nechtějí změnu. Ale protože se cítí znovu ohroženi.

Tento přístup se používá u všech, kdo přežili násilí, ztrátu, zanedbání, válku, nebo jen dlouhodobý stres. Používá se u dospělých, dospívajících, i u těch, kteří si myslí, že „to nebylo tak špatné“. Protože trauma není o tom, jak moc něco zranilo – ale o tom, jak moc to zničilo tvůj pocit bezpečí. A to se neměří podle toho, co řekneš. Měří se podle toho, jak se cítíš, když to řekneš.

V naší sbírce článků najdeš příběhy, které to ukazují – od arteterapie, kde lidé vyjadřují bolest barvami, až po psychodramu, kde hrají role, které jim nikdy nikdo neumožnil promluvit. Najdeš i články o tom, jak vytvořit bezpečné dohody v terapii, nebo jak práce s tělem pomáhá při trauma. Všechny tyto metody mají jedno společné: neříkají ti, co máš cítit. Ukazují ti, že máš právo cítit vůbec cokoli. A to je první krok k uzdravení.