Smysl života: Jak logoterapie pomáhá najít osobní význam i v utrpení

Stojíte někdy v pátek večer, když je doma klid, a najednou se vám zdá, že všechno, co děláte, nemá smysl? Že práce, rodina, dokonce i dobrovolnictví - všechno to je jen prázdný hluk? Tento pocit není známka slabosti. Je to existenciální vakuum - prázdnina, kterou vytváříme, když nevidíme, proč žijeme. A právě to je místo, kde logoterapie začíná.

Co je logoterapie a kdo ji vymyslel?

Logoterapie není jen další forma psychoterapie. Je to přístup, který říká: největší silou v člověku není potřeba potěšení, ani moc, ale potřeba najít smysl. Tento nápad vymyslel rakouský psychiatr Viktor Emanuel Frankl. Ne v laboratoři, ne v kanceláři, ale v Osvětimi. Když byl v koncentračním táboře, viděl, že ti, kdo přežili, nebyli ti nejsilnější. Byli ti, kdo měli něco, co je drželo - nějaký smysl. Možná to byla myšlenka na rodinu, možná touha napsat knihu, možná jen vědomí, že někdo na nich stále čeká.

Frankl to napsal v knize Člověk za hranicí. Neříkal: „Zapomeň na utrpení.“ Říkal: „Utrpení je tu. Ale ty můžeš rozhodnout, jak na něj reaguješ.“ To je jádro logoterapie. Nejde o to změnit okolnosti. Jde o to změnit vztah k nim.

Tři cesty k smyslu

Frankl říkal, že smysl najdeme třemi způsoby. První je tvůrčí hodnota - když něco vytváříte. To může být dítě, které vychováváte, práce, kterou děláte, nebo i malá věc jako zahrada, kterou pěstujete. Když něco vytváříte, dáváte něčemu formu. A tím vzniká smysl.

Druhá cesta je zážitková hodnota - když něco prožíváte. Milování, krása přírody, hudba, smích s přáteli. To není jen zábava. To je spojení s něčím větším než vy sami. Když se zamilujete, když vidíte západ slunce, když se smějete až bolestí - vy nejste jen pozorovatel. Jste součástí něčeho, co je větší.

Třetí cesta je nejtěžší, ale také nejhlubší: postojová hodnota. Když už nemůžete dělat nic, když jste nemocní, když jste ztratili někoho, když jste v pasti - pak je jediné, co vám zbývá, jak na to reagujete. Frankl říkal, že i v nejhorších okolnostech má člověk svobodu volby. Nemůžete vybrat, co se stane. Ale můžete vybrat, jak na to reagujete. A to je poslední, co vás nenechá ztratit sebe sama.

Co je existenciální vakuum a proč se to děje?

Dnes máme více volného času než kdy jindy. Máme zábavu, informace, přístup ke všemu. A přesto se mnozí cítí prázdní. Frankl to nazval „nedělní neurózou“. Když přestane být rutina, když se zastavíte - najednou se ptáte: „Proč?“

Nejde o depresi. Nejde o únavu. Jde o to, že člověk nemá odpověď na otázku: „Proč žiji?“ A když ji nemá, začne hledat náhrady. Někdo se utopí v práci, jiný v alkoholu, další v sociálních sítích. Ale žádná náhrada nevyplní prázdninu, kterou vytvořila absence smyslu.

Ve výzkumu z roku 2022 uvedlo 58,7 % Čechů, že pandemie jim změnila pohled na smysl života. Z toho 34,2 % aktivně hledá nový přístup. To není náhoda. To je signál. Lidé chtějí víc než jen přežít. Chtějí vědět, proč.

Logoterapie vs. jiné přístupy

Kognitivně-behaviorální terapie se snaží změnit myšlenky a chování. Psychodynamická terapie hledá kořeny problémů v dětství. Logoterapie se ptá: „Co tě drží naživu?“

Frankl říkal, že Freud se snažil vysvětlit lidské chování jako reakci na potřebu potěšení, Adler jako reakci na potřebu moci. Frankl říkal: „To všechno je důsledek. Primární motivace je vůle ke smyslu.“

Logoterapie neřeší příznaky. Řeší otázku. A proto je tak efektivní u lidí, kteří prožívají krizi po ztrátě, po rozvodu, po diagnóze, po smrti blízkého. Neříká: „Zapomeň na to.“ Říká: „Co ti to říká o tobě? Co tě to může naučit?“

Na druhou stranu - logoterapie sama o sobě nestačí u těžkých poruch jako schizofrenie nebo těžké PTSD. Tam je potřeba léky, EMDR, jiné metody. Ale i tam může logoterapie pomoci: „Když už toto trpíš, jak ho můžeš přijmout tak, aby tě nezničilo?“

Jak logoterapie funguje v praxi?

Terapeut vám neřekne: „Máš smysl.“ Neřekne: „Musíš být silnější.“ Místo toho vás vede k otázce: „Co by ti život řekl, kdyby mohl mluvit?“

Tady je příklad: Muž ztratil práci. Cítil se bezcenný. Terapeut ho zeptal: „Kdybys mohl napsat dopis svému budoucímu já, co bys mu řekl o tomto období?“ Muž se zamyslel a řekl: „Řekl bych mu, že jsem se naučil být otcem. Předtím jsem byl zaměstnaný, ale nebyl jsem tam. Teď jsem doma, s dětmi, a to je větší práce než jakákoli práce v kanceláři.“

Technika se jmenuje „smyšlený dialog“. Nejde o to, že něco změníte. Jde o to, že se na to podíváte jinak.

Další nástroj je „paradoxní intence“. Když se někdo bojí, že se zblázní, terapeut ho vyzve: „Zkus se teď chtít zbláznit.“ Když se někdo bojí, že nezaspí, řekne: „Zkus se dnes večer snažit nezaspát.“ Když přestanete bojovat s úzkostí, přestane vás ovládat.

Průměrná logoterapeutická terapie trvá 18 sezení. Ale 62 % lidí začne cítit změnu už po 12. V Česku je logoterapie používána jako hlavní metoda v 7,3 % případů, v kombinaci s jinými přístupy v 28,6 %. A počet terapeutů se každým rokem zvyšuje o 18,7 %.

Je logoterapie vědecká?

Někteří kritici říkají: „Smysl je příliš abstraktní. Nelze ho změřit.“ A má pravdu. Smysl není teplota. Není to hladina cukru v krvi. Ale je to stejně reálné jako láska. Nezměříte ji, ale víte, že existuje.

Frankl neříkal: „Mějte smysl.“ Říkal: „Najděte ho. Každý má svůj.“ A to je věda - věda o lidské duši. Věda, která neříká, co byste měli být. Říká: „Co jste? A co můžete být?“

Prof. Tomáš Zima říká: „Frankl ukazuje, že člověk může nalézt smysl i v utrpení, pokud k němu přistupuje správným postojem.“ To není náboženství. To je psychologie. Ale psychologie, která nebojí se otázky smyslu.

Pro koho je logoterapie?

Nejčastěji ji hledají lidé ve věku 35-55 let. Lidé, kteří už prožili mnoho - a teď se ptají: „A co dál?“ Ale také mladí lidé na prahu dospělosti. A seniori, kteří se dívají zpět a chtějí pochopit, co to všechno znamenalo.

Na platformě Psychologie.cz má Viktor Frankl Institut Praha průměrné hodnocení 4,7 z 5. Lidé píší: „Pomohlo mi to po ztrátě práce - jsem začal vychovávat děti, a to je nyní můj smysl.“ „Po smrti matky jsem pochopila, že smysl je v tom, jak přijímám ztrátu.“

Největší riziko? Když se logoterapie stane náboženstvím. Když se začne mluvit jen o duchovnosti a zapomene se na konkrétnost. Frankl neříkal: „Věř v Boha.“ Říkal: „Věř ve svůj smysl. Kdekoliv je.“

Co můžete udělat dnes?

Nemusíte jít k terapeutovi. Můžete začít dnes. Zajděte si na chvíli do klidu. Napište si tři věci, které vás dnes naplnily. Ne nutně velké. Možná to byl káva, kterou jste vypili pomalu. Možná hovor s dítětem. Možná to, že jste se rozhodli neřešit nějakou věc.

Potom se zeptejte: „Proč jsem to udělal?“ Ne: „Proč jsem to musel udělat?“ Ale: „Proč jsem to chtěl?“

Nejde o to najít odpověď. Nejde o to mít velký smysl. Jde o to poznat, že smysl není něco, co najdete. Jde o to, že ho vytváříte. Každý den. Každým rozhodnutím. Každou volbou.

Život vám neklade otázku: „Jaký je tvůj smysl?“

Život vám klade otázku: „Jaký smysl budeš dnes vytvářet?“