Co vlastně je skupinová terapie a jak vypadá běžné sezení?
Skupinová psychoterapie není hromadná konzultace. Je to místo, kde se 6 až 12 lidí sejde pravidelně, obvykle jednou týdně, aby společně pracovalo na svých problémech pod vedením jednoho nebo dvou terapeutů. Nejde o to, aby každý mluvil o svém životě pořád. Často se stává, že někdo jen sedí a poslouchá - a přesto se něco děje. V této skupině se lidé začínají vidět skrze oči druhých. Když někdo vypráví, jak se cítí, když ho jeho přítelka ignoruje, ostatní mohou říct: „To zní jako můj otec.“ Nebo: „Když jsi to řekl, já jsem se cítila, jako bych byla zpátky v dětství.“ Takhle se objevují vzory, které se v životě opakují - a to bez toho, aby terapeut musel nic říkat.
Terapeuti nejsou vedení, ale spíš pozorovatelé. Není jejich úkolem řešit problémy za vás. Jejich práce je vytvořit bezpečný prostor, kde se dá mluvit o strachu, o zlosti, o hanbě. Když někdo začne křičet, terapeut může říct: „Co se právě děje mezi vámi?“ Když někdo mlčí, může se zeptat: „Co se ti děje, když posloucháš?“ Tady se neřeší, co se stalo v minulosti, ale co se děje tady a teď. A to je ta síla skupinové terapie.
Proč je individuální terapie jiná?
Individuální terapie je jako rozhovor s někým, kdo ti věnuje 50 minut celé své pozornosti. Nikdo jiný není v místnosti. Nemusíš se bát, že ti někdo přeruší příběh. Nemusíš se ptát, jestli je to „příliš osobní“. Můžeš se pustit do hlubin svého vnitřního světa - do vzpomínek z dětství, do tajných strachů, do toho, co ti nikdy nikdo neřekl. Terapeut ti pomáhá pochopit, proč se chováš tak, jak chováš, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Je to hluboká cesta do sebe sama.
Tady se neřeší, jak ti ostatní reagují na tebe. Tady se řeší, jak ty reaguješ na sebe. Co ti říkáš, když selžeš? Co se stane, když někdo řekne „ne“? Jak se chováš, když jsi osamělý? To všechno se prozkoumává v klidu, bez odvětvení. Individuální terapie je jako vykopávání základů domu - postupně, pečlivě, bez spěchu. A když najdeš, co je pod zemí, můžeš začít stavět znovu.
Kde je rozdíl v tom, co se naučíš?
V individuální terapii se naučíš porozumět svému vnitřnímu světu. V skupinové terapii se naučíš porozumět světu kolem tebe. Když jsi sám s terapeutem, můžeš zjistit, že máš strach z odmítnutí. V skupině ti někdo řekne: „Když jsi to řekl, já jsem se cítila, že tě chci vytlačit.“ A najednou to není jen tvůj strach - je to i to, jak ostatní tě vidí. A to je jiný druh pravdy.
Ve skupině se můžeš naučit, že tvoje chování ovlivňuje druhé. Někdo ti řekne: „Když se vždycky přizpůsobuješ, já se cítím, že ti nevěřím.“ A ty si řekneš: „To jsem nikdy neviděl.“ Takhle se mění vzory. Ne proto, že ti terapeut řekl, že máš problém. Ale proto, že někdo, kdo je stejně zraněný jako ty, ti to řekl - a nemohl ti lžít.
Individuální terapie ti pomáhá pochopit, proč jsi taký, jaký jsi. Skupinová ti pomáhá pochopit, jaký jsi pro ostatní. A obě tyto pravdy jsou potřeba, abys mohl žít lépe.
Je skupinová terapie stejně účinná jako individuální?
Ano. Mnoho výzkumů, včetně těch od Yaloma a Leszcz z roku 2005, ukazuje, že skupinová terapie je stejně účinná jako terapie jedna na jednu - a to i u těžkých problémů jako deprese, úzkostí nebo závislostí. Některé studie dokonce ukazují, že lidé ve skupině se cítí méně osamělí a více přijatí - a to má dlouhodobý vliv na jejich zdraví.
Není to ale jednoduché. Některé metaanalýzy říkají, že individuální terapie má o něco vyšší efekt. Ale to neznamená, že je lepší. Znamená to, že pro některé lidi je vhodnější. Kdo potřebuje hluboký pohled do své minulosti, kdo má těžké trauma, kdo se bojí mluvit o sobě před ostatními - ten si vybere individuální terapii. Kdo se cítí ztracený ve vztazích, kdo si myslí, že je jediný, kdo má problémy - ten se může ve skupině najít.
Nejde o to, která je lepší. Nejde o to, která je rychlejší. Nejde o to, která je levnější. Nejde o to, která je „správnější“. Nejde o to, která je „větší“. Nejde o to, která je „modernější“. Nejde o to, která je „profi“. Nejde o to, která je „nejlepší“. Nejde o to, která je „lepší“.
Nejde o to, která je lepší. Nejde o to, která je vhodnější pro tebe.
Co se stane, když se bojíš mluvit?
Bojíš se, že ti někdo řekne, že jsi blbec? Že ti někdo odmítne? Že ti někdo řekne, že jsi „příliš citlivý“? Většina lidí, kteří přijdou do skupinové terapie, se bojí přesně toho. A většina lidí, kteří zůstanou, se naučí, že to nevadí.
Ve skupině se nemusíš mluvit. Můžeš se jen posadit. Můžeš se dívat. Můžeš plakat. Můžeš se zasmát. Můžeš se jen dívat, jak jiní mluví o svých bolestech - a najednou si řekneš: „To je přesně můj příběh.“ A to stačí. Ne každý musí mluvit v každém sezení. Někdo se otevře až po třech měsících. Někdo až po roce. A pak se to změní. Někdo, kdo dřív mlčel, začne být ten, kdo poslouchá a říká: „Já to taky cítím.“
Ve skupině se neřeší, jestli jsi „dostatečně otevřený“. Řeší se, jestli jsi přítomný. A přítomnost je víc než slova.
Je skupinová terapie levnější?
Ano. To je fakt, který mnozí přehlížejí. V individuální terapii platíš za 50 minut celou hodinu. V skupinové terapii platíš za 50 minut, ale dělíš si tu cenu s 6 až 12 lidmi. To znamená, že můžeš platit 70 až 80 % méně. Pro někoho to znamená, že může začít terapii vůbec. Pro někoho to znamená, že může pokračovat déle. A to je důležité. Psychoterapie není „nákup“ - je to investice. A investice se musí dát do života.
Není to o tom, že skupinová terapie je „levnější verze“. Je to jiný typ pomoci. A někdy je ta levnější verze právě ta, která ti změní život.
Když se rozhoduješ - co zvážit?
- Pokud máš problémy ve vztazích - s partnerem, s rodiči, s kolegy - skupinová terapie ti může ukázat, jak tyto vzory fungují v reálném životě.
- Pokud se cítíš osamělý, že ti nikdo nerozumí - skupinová terapie ti ukáže, že nejsi jediný.
- Pokud chceš hluboké poznání své vlastní psychiky - individuální terapie ti to umožní bez odvětvení.
- Pokud máš trauma, které ti dělá těžko mluvit o sobě - začni s individuální terapií, až budeš připravený, přidej skupinu.
- Pokud ti chybí podpora - skupinová terapie ti může dát přátelství, které se nevytrácí po skončení sezení.
Neexistuje jediná správná cesta. Existuje jen ta, která ti pomůže. A někdy je ta cesta jen jedna. Někdy je to kombinace. Někdy je to nejdřív jedna, pak druhá. A někdy je to jen to, že někdo řekne: „Já to taky cítím.“ A ty si řekneš: „Tak to nejsem sám.“
Co se stane, když se rozhodneš začít?
První sezení je nejstrašnější. Všichni sedíte, nevíte, co říct. Terapeut ti řekne: „Můžete říct, co vás sem přivedlo.“ A pak je ticho. Pak někdo začne. A pak se to roztočí. A za tři měsíce už nechceš přijít jen proto, že máš problém. Chceš přijít, protože tam jsou lidé, kteří tě znají. A kteří tě neodmítli. A kteří tě nevyhodili, když jsi se zhroutil. A kteří tě nechali být, když jsi nechtěl mluvit. A kteří tě nechali být - i když jsi byl hrozný.
To je skupinová terapie. A to je její síla.