Životní krize nechodí s předem naplánovaným termínem. Přijde, když to nečekáte - po deseti letech vztahu, když se náhle vše rozpadne, nebo když se někdo, koho jste měli jako oporu, už nevrátí. Nebo když se probudíte každé ráno a cítíte, že už nemáte sílu. To není slabost. To je lidská reakce na příliš velké zatížení. A v těch chvílích psychoterapie není luxus - je nutností.
Co je vlastně životní krize?
| Charakteristika | Běžný stres | Životní krize |
|---|---|---|
| Délka | Dny nebo týdny | Měsíce, často přes rok |
| Emoce | Frustrovanost, nervozita | Chaos, bezmoc, ztráta smyslu |
| Vliv na život | Občas narušuje spánek nebo koncentraci | Zrušuje pracovní výkon, přerušuje vztahy, způsobuje izolaci |
| Řešení | Odpočinek, změna plánu | Potřebuje profesionální podporu |
Životní krize není jen smutné náladě. Je to stav, kdy vaše dříve fungující mechanismy - jak si řídíte emoce, jak komunikujete, jak se rozhodujete - přestanou fungovat. Vnitřní řád se rozpadne. Můžete se cítit jako ztracený, jako kdybyste se probudili v cizím domě a nevěděli, kdo jste. To je normální reakce na nesnesitelné zatížení - rozchod, smrt, vyhoření.
Při rozchodu: Nejdřív zpracujte, pak rozhodujte
Když se rozpadne vztah, který trval deset let, nejde jen o ztrátu druhé osoby. Ztrácíte budoucnost, kterou jste si představovali. Ztrácíte rutinu, která vás udržovala. Ztrácíte část sebe sama.
První týdny po rozchodu jsou nejvýznamnější. Nejde o to, kdo má pravdu, nebo kdo za to může. Jde o to, aby jste neudělali rozhodnutí, která vás budou trápit ještě o rok později. Podle manuálu Krize - manuál pro naši duši je ideální prvních 2-3 týdny věnovat pouze emocionálnímu zpracování. Nevolte nový byt, nepřesílejte, nezačínejte nový vztah. Nechte se jen cítit.
Terapeut v této fázi neříká: „Zapomeň na něj.“ Neříká: „Najdi někoho lepšího.“ Říká: „Co právě teď cítíš? Co bys chtěl, aby se změnilo?“
Uživatel „PražskýFilosof“ na Redditu to popsal takto: „Terapeutka mi nedala rady, ale pomohla mi objevit, co chci já. To změnilo všechno.“
Studie z Psychologie.cz ukazují, že 60 % lidí, kteří jasně pojmenovali, co chtějí změnit, překonalo krizi o 60 % úspěšněji. Nejde o to, jak se cítíte. Nejde o to, co vám někdo řekl. Jde o to, co vy chcete.
Při ztrátě: Truchlení nemá kalendář
Ztráta blízké osoby není jako rozchod. Neexistuje „příští týden se to vyřeší“. Truchlení je proces, který se neřídí pravidly. Někdo truchlí 6 měsíců, někdo 3 roky. A to je v pořádku.
Klíčové je rozlišit mezi normálním a chronickým truchlením. Normální truchlení probíhá s podporou přátel, rodiny, vzpomínek. Chronické truchlení je, když se vše zastaví. Nemůžete se smát. Nemůžete se vrátit do práce. Nemůžete se vzbudit bez toho, aby vás napadla myšlenka: „Proč jsem já?“
Podle dat Krizového centra Charity trvá průměrné truchlení 18 měsíců. U 25 % lidí ale přechází do chronické formy - a to je ten moment, kdy psychoterapie může zásadně změnit výsledek.
Největší chyba, kterou terapeut může udělat? Porovnávat. „Můj bratr taky zemřel, a já jsem to překonal za půl roku.“ To je přesně to, co nesmíte dělat. Lidé nechtějí srovnání. Chtějí, aby jejich bolest byla vidět. Aby byla uznána. Aby nebyla bagatelizována.
Uživatelka „ZtracenáMáma“ na Facebooku napsala: „Když terapeut začal porovnávat mou ztrátu s příběhem svého bratra, přestala jsem chodit. To je přesně to, co nesmíte dělat.“
Pravda je jednoduchá: nejde o to, jak rychle překonáte ztrátu. Jde o to, abyste se naučili žít s ní.
Při vyhoření: Nejde o to, že jste líní
„Jen se vzbudíš, děláš svou práci, ale už ti to neříká nic. Nechceš se koupat, nechceš se s kýmkoli setkat, dokonce nechceš jíst.“ Toto není „jen přesná práce“. To je vyhoření.
Podle studie Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR je 68 % případů vyhoření spojeno s pracovním prostředím. 22 % s osobními vztahy. A 10 % je kombinace obou.
Nejčastější chyba? Přemýšlet: „Musím to překonat sám.“ Nebo: „Nemůžu to přiznat, jinak mě budou považovat za slabého.“
Psychoterapie při vyhoření není o tom, jak se cítíte. Je o tom, kde se to děje. Kdo vás zneužívá? Co vás vyčerpává? Co byste museli změnit, aby vám to přestalo ublížit?
Kognitivně behaviorální terapie má při léčbě vyhoření úspěšnost 65 %. Ale jen tehdy, když se zaměří na konkrétní změny: „Zkusíme zjednodušit tvoje denní plánování.“ „Zkusíme říct šéfovi, že to nemůžeš dělat sám.“ „Zkusíme najít něco, co ti dává energii - i když to není práce.“
Nejde o to, aby jste se „vzpamatovali“. Jde o to, aby jste se znovu naučili žít - ne jen pracovat.
Co psychoterapeut nesmí dělat?
Největší bolest není krize. Je to to, když se obrátíte na někoho, kdo má pomoci, a on vás zklame.
Podle Psychiatrie pro praxi z roku 2003 existuje deset pravidel, která terapeut nesmí porušit:
- Nesmí radit - ani když si myslí, že ví, co je nejlepší.
- Nepřeceňuje možnosti intervence - neříká: „To se hned vyřeší.“
- Nepsychiatrizuje - neříká: „Máš deprese, musíš se hospitalizovat.“
- Neapeluje na vůli klienta - neříká: „Musíš to překonat.“
- Nebagatelizuje - neříká: „To je normální, každý to prožívá.“
- Nesrovnává s osudem jiných - neříká: „Můj klient měl horší.“
- Nezesobecňuje - neříká: „Všichni takhle reagují.“
- Neposuzuje - neříká: „To bylo špatné.“
- Nekritizuje za chyby - neříká: „Proč jsi to udělal?“
- Nesmí činit důležitá rozhodnutí za klienta - nikdy.
32 % negativních recenzí na Therapeuta.cz z posledního roku uvádí jako hlavní problém: „Terapeut mi radil, co mám dělat.“
Pravda je prostá: psychoterapeut není řešitel. Je průvodce. Vaše rozhodnutí jsou vaše. Jeho úloha je pomoci vám je vidět.
Kde najít pomoc?
V České republice je 3 245 certifikovaných psychoterapeutů. To je 3,1 na 10 000 obyvatel. Krizová pomoc je dostupná přes 17 krizových center po celé ČR. Všechna mají 24hodinovou linku. Nejde o to, jestli máte peníze. Jde o to, jestli chcete žít.
Ceny se pohybují od 500 Kč (u neziskovek) až po 2 500 Kč (u soukromých klinik). Průměr je 1 250 Kč za 50 minut. Některé centra nabízejí i slevy podle příjmu.
Od ledna 2023 funguje i aplikace KriseHelp - navržená Národním centrem pro duševní zdraví. V případě akutní krize vám chatbot pomůže uklidnit, a pak vás připojí k terapeutovi. To není náhrada. Je to první pomoc.
Ministerstvo zdravotnictví plánuje, že do roku 2025 bude každá krajská nemocnice mít vlastní krizový tým. To je změna. Ale poptávka roste rychleji. V posledních pěti letech se počet životních krizí zvýšil o 18 %. A terapeutů je stále málo.
Co dělat, když se bojíte jít k terapeutovi?
42 % lidí v krizi přichází s představou, že „se zbláznilo“. A to je normální. Když se vše rozpadne, začnete pochybovat o vlastním rozumu. Je to součást krize.
Nejste šílený. Jste přetížený. A potřebujete někoho, kdo vás nesoudí, ale poslouchá.
Nejste jediný. 43 % lidí v ČR už hledalo profesionální pomoc při životní krizi. Většinou ženy ve věku 30-45 let. Ale i muži ve věku 40-55 let. Všichni jsou stejně lidé.
Nejde o to, jestli to zvládnete sami. Jde o to, jestli chcete žít - a ne jen přežívat.