Chystáte se poprvé na terapii? Zjistěte, jak psychoterapie probíhá od prvního kontaktu

První návštěva psychoterapeuta je pro většinu lidí stejně náročná jako první závěs v kina - víte, že se něco děje, ale nevíte, co vás čeká. A přitom to není žádný rituál. Je to prostě rozhovor s někým, kdo se naučil poslouchat lépe než většina z nás. V České republice přichází na první sezení zhruba 85 % lidí s nervozitou, strachem nebo dokonce hanbou. A to je naprosto normální. Nejde o to, abyste byli „správní“ nebo „připravení“. Jde o to, abyste byli přítomní.

Co se stane, když přijdete na první sezení?

Nezaměřujte se na to, co byste měli říct. Zaměřte se na to, co cítíte. Terapeut většinou začne jednoduše: „Co vás přivedlo sem?“ A pak se zatichne. Ne proto, že neví, co dělat. Ale proto, že vás chce nechat mluvit. Většina lidí si představuje, že terapeut bude klást otázky jako detektiv - kdo, kdy, proč. Ve skutečnosti je to spíš jako rozhovor s někým, kdo vás nechává hledat odpovědi sami. Ticho mezi větami není nevýhoda - je to prostor, kde se vám mohou vyskytnout věci, které jste si nikdy neodvážili říct.

První sezení trvá 60 minut. Stejně jako všechna další. Není to test. Není to vyšetření. Je to základní setkání, kde se obě strany ptají: „Můžeme spolu pracovat?“ Terapeut vám během této hodiny neřekne, jak máte žít. Neřekne vám, že vaše dětství bylo špatné. Neřekne, že máte poruchu. Neřekne vám, že máte „příliš mnoho emocí“. Prostě vás poslechne. A pak se zeptá: „Co je pro vás nejtěžší?“

Co terapeut neřekne - a co vám řekne

Největší očekávání lidí: „Řekne mi, co mám dělat.“ To se nestane. A to je dobré. Psychoterapie není návod, jak opravit život. Je to cesta, jak poznat, jaký život vlastně vlastně vedete. Terapeut vám během prvního sezení nejspíš řekne o svém vzdělání, o tom, jakým přístupem pracuje - například kognitivně-behaviorální, psychodynamický nebo humanistický. Neřekne vám to, aby vás přesvědčil. Ale aby jste věděli, s kým mluvíte.

Podle České asociace pro psychoterapii je povinností terapeuta poskytnout klientovi písemnou informaci o průběhu terapie. To znamená, že byste měli dostat list s podmínkami - jak se sezení ruší, jaké jsou ceny, jak dlouho trvá terapie, co se stane, pokud se necítíte dobře. Pokud to nedostanete, můžete to klidně požádat. To není podezřelé. Je to normální.

Naopak, pokud vás terapeut začne okamžitě kritizovat, přerušuje vás, nebo vás přesvědčuje, že „všechno je v pořádku“, je to červená vlajka. Dobrý terapeut vás nechává být, jak jste. Nechává vás být smutní, zlobní, zmatení. Nechává vás být neúplní. A to je právě to, co potřebujete.

Co se stane, když se necítíte dobře?

Je běžné, že lidé po první návštěvě cítí, že „nic se nevyřešilo“. A to je v pořádku. Většina lidí si představuje, že po hodině budou cítit úlevu jako po léku. Ale psychoterapie není tabletka. Je to jako začít běhat - na začátku to bolelo. Ale pak se tělo přizpůsobí. První sezení je jako první krok na chodník. Neřešíte problém. Řešíte to, že jste ho dlouho ignorovali.

Podle dat CZAP až 30 % lidí nepřijde na druhé sezení. Proč? Někteří si myslí, že už to mají za sebou. Někteří cítí, že terapeut „nechápe“. Někteří se prostě báli. A to je přirozené. Ale pokud se po první návštěvě cítíte, že vás někdo konečně slyšel - i když jen o dětství nebo o tom, jak jste se cítili, když vás rodiče nechali samotného - pak to stojí za to zkusit to ještě jednou.

Co si připravit před první návštěvou?

Nemusíte mít seznam problémů. Nemusíte mít všechno uspořádané. Ale můžete si napsat tři věci, které vás dnes trápí. Například:

• Pocit, že nikdy nejsem dostatečně dobrý
• Neustálá úzkost před setkáním s lidmi
• Neumím říct „ne“ - a pak se cítím vyčerpaný

Toto není test. To není domácí úkol. Je to jen nápověda pro vás. A pro terapeuta. Někteří lidé přijdou s tím, že „všechno je špatné“. A pak se ztratí v tom, co říct. Když máte tři body, je to jako mapa. Neřešíte všechno najednou. Jen začínáte.

Připravte si také otázky. Například:

• Na jaké problémy se specializujete?
• Co znamená „pravidelné sezení“ pro vás?
• Budete mi dávat nějaké úkoly?
• Co se stane, když si myslím, že to nefunguje?

Nebojte se je klást. Terapeut je tu pro vás. Ne pro sebe. Ne pro svou kariéru. Pro vás.

Co se děje po první návštěvě?

Po první návštěvě se většina lidí cítí vyčerpaná. Ne proto, že byla hodina náročná. Ale proto, že se poprvé v životě nezakrývali. Nezakrývali svou bolest, svou zlost, svou únavu. A to je unavující. Někdo říká: „Měl jsem pocit, že jsem se vyspal.“ Někdo: „Cítil jsem se jako dítě, které konečně řeklo, že mu to dělá bolavé.“

Termín druhého sezení se obvykle dohodne na konci prvního. Většina lidí se potkává každé 2-3 týdny. To není náhoda. Potřebujete čas, abyste si všechno promysleli. Abyste si všimli, jak se vaše myšlenky mění. Abyste si všimli, že se něco mění - i když to nevidíte hned.

Podle statistik je průměrná délka terapie v ČR 10 až 20 sezení. Pro krizové situace stačí 3-5. Ale to neznamená, že po 10. sezení jste „vyléčení“. Znamená to, že jste se naučili žít s tím, co je. A to je jiné než „vyléčení“. Je to přijetí. Je to přežití. Je to přežití s důstojností.

Online nebo osobně?

V roce 2023 tvořila online terapie v ČR 35 % všech prvních návštěv. To je nárůst o 20 % oproti roku 2020. Proč? Protože lidé chtějí být v bezpečí. Vlastním kuchyňském koutě. S vlastním kávou. Bez cesty do Prahy. Bez toho, aby je někdo viděl vstupovat do kanceláře.

Online terapie není „levnější verze“. Je to jiný prostor. Někteří lidé se v něm cítí otevřenější. Jiní se cítí ztracení. Zkuste si to. Pokud se vám při online sezení zdá, že vás terapeut „nevidí“, nebo že se všechno ztrácí v přerušeních, vraťte se k osobnímu setkání. To je v pořádku. Není to selhání. Je to výběr.

Co když to nefunguje?

Je to běžné. Je to normální. Je to část procesu. Ne každý terapeut je pro každého. Někdo je příliš klidný. Někdo je příliš přímý. Někdo vás nechává mluvit 45 minut a pak řekne: „A co teď?“ To není chyba. To je neshoda. A to je v pořádku.

Podle průzkumu Terapie.cz průměrný klient kontaktuje 2,7 terapeuta, než najde toho správného. To není neúspěch. To je výzkum. Jako když hledáte lékaře. Nebo když hledáte automechanika. Někdo vás pochopí hned. Někdo ne. To neznamená, že jste špatní. Znamená to, že jste jedineční.

Co se stane, když se rozhodnete pokračovat?

Po třetím nebo čtvrtém sezení se začne něco měnit. Ne většinou tím, že se všechno vyřeší. Ale tím, že se začnete ptát: „Proč to dělám?“ „Proč to cítím?“ „Proč to myslím?“ To je první znamení, že terapie funguje. Ne proto, že jste „vyléčení“. Ale proto, že jste se začali ptát. A to je největší změna.

Podle Mgr. Tomáše Vašáka se do roku 2025 podíl lidí, kteří hledají terapii hned po prvních příznacích, zvýší z 42 % na 58 %. Proč? Protože lidé už nečekají, až se jim život zhroutí. Už nečekají, až budou na dno. Už nečekají, až budou mít „nervový zápal“. Už se ptají: „Můžu se tady někde podívat?“

A to je to, co se děje v České republice. Není to trendy. Není to modná věc. Je to lidská potřeba. Potřeba být slyšen. Potřeba být pochopen. Potřeba nechat někoho vás nechat být.

Nejste blázen, že jste přišel. Jste člověk, který se rozhodl přestat být sám se sebou. A to je nejodvážnější krok, který můžete udělat.