Adlerovská psychoterapie není jen další metoda, jak se vyrovnat s úzkostí nebo depresemi. Je to cesta, jak pochopit, proč děláte to, co děláte - a jak změnit to, co vás zdržuje. Založená na pracích Alfreda Adlera, který se v roce 1911 odtrhl od Freuda, tato psychoterapie se nezaměřuje na minulé traumata nebo sexuální pudy. Místo toho se ptá: jaký životní styl si jsi vybudoval? A proč ho stále držíš?
Co je to životní styl?
Životní styl není to, co si koupíš nebo jak se oblékáš. Je to tvůj vnitřní návod, jak žít. Vzniká už v dětství, kdy tvoje tělo, emoce a myšlenky začínají hledat odpověď na jednu otázku: „Jak se dostat z pocitu méněcennosti do cítění se důležitého?“
Adler říkal, že každý člověk se narodí s pocitem slabosti. Někteří ho překonají tím, že se stanou vůdci, jiní se stáhnou do izolace, třetí se snaží být dokonalí. Všechno to jsou různé verze stejného cíle - překonat vnitřní nejistotu. Tento cíl není vědomý. Někdo si neuvědomuje, že se snaží být vždycky správný, protože jako dítě viděl, jak jeho rodiče přešli přes ztrátu práce. Ten pocit, že „musím být silný, jinak mě nebudou milovat“, se promění v životní styl.
Sociální zájem: Největší lék, který nikdo nečeká
Adler neříkal, že musíš být světovým hrdinou. Říkal, že štěstí přichází, když přestaneš myslet jen na sebe. Sociální zájem není o tom, že jsi milý. Je to schopnost cítit, že patříš k něčemu většímu - rodině, práci, komunitě. Když se člověk naučí, že jeho hodnota nezávisí na tom, kolik má peněz nebo jak je populární, ale na tom, co přináší ostatním, začne měnit svůj životní styl způsobem, který terapie nemůže donutit. Musí se to stát zevnitř.
Na českém fóru psychopomoc.cz se jeden klient, Pavel, vyjádřil: „Terapeut mi pomohl pochopit, jak můj dětský pocit méněcennosti ovlivňuje mé současné vztahy. Už jsem nechtěl být vždycky ten, kdo všechno ví. Stačilo, abych jen byl přítomen.“ Takhle se mění životní styl - ne přes analýzu, ale přes přijetí.
Adler proti Freudovi: Kdo je skutečně pány svého osudu?
Freud říkal, že jsme vězni našich pudů a minulosti. Adler říkal: „Můžeš si vybrat, jak na to reaguješ.“ To není jen optimismus. Je to věda. Když dítě ztratí rodiče, může se stát násilníkem - nebo učitelem. Není to náhoda. Je to volba, kterou si člověk udělá, aby přežil. Adler neviděl člověka jako pasivní oběť. Viděl ho jako tvůrce svého života.
Ten rozdíl je klíčový. Kognitivně-behaviorální terapie ti říká: „Změň své myšlenky.“ Adler říká: „Pochopte, proč máte tyto myšlenky, a pak se rozhodněte, jestli je chcete stále držet.“ To je hlubší úroveň změny. Není to jen o tom, jak přemýšlíš. Je to o tom, kdo chceš být.
Šest fází terapie: Jak to vlastně funguje?
Adlerovská psychoterapie není chaotická. Má jasnou strukturu, i když se to nezdá.
- Budování vztahu - Prvních 3-5 sezení je jen o tom, aby klient pocítil: „Tady jsem bezpečný. Tady mě nekritizují.“ Terapeut neříká: „To je špatně.“ Říká: „Chápu, proč jsi to udělal.“
- Sběr informací - Anamnéza není jen seznam problémů. Terapeut se ptá: „Jaká je tvá nejstarší vzpomínka na sebe?“ „Co jsi cítil, když tě někdo zklamal?“ Tyto vzpomínky jsou klíč k životnímu stylu.
- Diagnostika životního stylu - Terapeut hledá vzory: „Vždycky se snažíš být nejlepší?“ „Vyhnul jsi se vztahům, protože jsi se bál, že tě nebudou milovat?“
- Interpretace - Klientovi se řekne: „Tvoje potřeba být dokonalý je způsob, jak překonat pocit, že jsi nedostatečný.“
- Povzbuzení (encouragement) - Největší nástroj terapie. Nejde o pochvalu. Jde o to, aby klient pocítil: „Máš sílu. Můžeš změnit.“
- Nové chování - Klient se začne chovat jinak. Ne proto, že mu někdo řekl, že to má dělat. Protože si to představuje jako svou vlastní cestu.
Tento proces trvá obvykle 6-18 měsíců. Není rychlý. Ale je trvalý.
Pro koho je Adlerovská psychoterapie nejlepší?
Není to terapie pro ty, kdo chtějí rychlé řešení. Není to terapie pro ty, kdo chtějí, aby jim někdo řekl, co mají dělat.
Je to terapie pro ty, kdo:
- často cítí, že nejsou dostateční, ať už v práci, v lásce nebo v rodině
- mají problémy s vztahy - cítí se opuštění, nebo se snaží kontrolovat druhé
- jsou izolovaní, i když jsou kolem nich lidé
- chcete pochopit, proč se chováte tak, jak se chováte
Podle průzkumu české Asociace klinických psychologů z roku 2022, který zahrnoval 150 klientů, 82 % klientů hlásilo zlepšení sebevědomí, 76 % zlepšení sociálních dovedností. Největší změna? Přestali se cítit jako oběti. Začali se cítit jako tvůrci svého života.
Co se děje v Česku dnes?
Adlerovská psychoterapie tvoří asi 5-7 % trhu psychoterapeutických služeb v Česku. To zní málo. Ale není to málo. Většina terapeutů, kteří ji používají, ji kombinuje s jinými přístupy. A důležité je toto: v oblasti školních programů, rodinné terapie a skupinové práce je Adlerovská psychoterapie nejčastější. Důvod? Je ideální pro výuku sociálních dovedností. Děti se učí, že nejsou méněcenné, jen proto, že nejsou nejrychlejší nebo nejhlubší. Dospělí se učí, že jejich hodnota není v tom, kolik mají „like“, ale v tom, jak se k někomu chovají.
V roce 2022 se v Praze konala mezinárodní konference „Adlerovská psychoterapie v 21. století“. Představili tam novou metodu: „Adlerovská terapie pro digitální generaci“. Co to znamená? Že lidé, kteří se cítí izolovaní, i když jsou online 12 hodin denně, potřebují právě tohle - spojení, ne zprávy. Potřebují cítit, že patří.
Proč to funguje - i když to nejde změřit
Někteří kognitivní terapeuti kritizují Adlera za to, že „životní styl“ je příliš vágní. Že se to nedá změřit. Ale co se dá změřit? Šťastenství? Láska? Odvaha?
Adlerovská psychoterapie neřeší symptomy. Řeší zdroj. A zdroj není v mozku. Je v srdci. V tom, jak člověk vnímá svět. A to se nedá změřit - ale jde cítit. Když klient řekne: „Už jsem nechtěl být ten, kdo všechno ví. Stačilo, abych jen byl přítomen.“ - to je větší důkaz než jakýkoliv dotazník.
Terapeutická aliance - vztah mezi terapeutem a klientem - je výzkumem prokázána jako nejdůležitější faktor úspěchu všech psychoterapií. Adlerovská psychoterapie to má v sobě jako jádro. Bezpečné, přijímající, povzbuzující prostředí. To je její síla. A ta se nesmí měřit. Musí se zažít.
Co dělat, když to nevypadá, že to funguje?
Někteří klienti odcházejí po třech sezeních, protože „nic se nezměnilo“. Ale změna v Adlerovské psychoterapii není okamžitá. Je jako růst stromu. Nevidíš ho, ale on roste. První změna je vnitřní: přestaneš se obviňovat. Přestaneš si říkat: „Jsem špatný.“ Začneš si říkat: „Mám životní styl, který mi už nepomáhá.“
Největší chyba? Čekat na rychlý výsledek. Adlerovská psychoterapie není návod, jak se rychle zacelit. Je to cesta, jak se stát celým.
Co je rozdíl mezi Adlerovskou psychoterapií a kognitivně-behaviorální terapií?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na konkrétní myšlenky a chování, která způsobují problém, a učí, jak je změnit pomocí technik. Adlerovská psychoterapie se ptá: „Proč máš tyto myšlenky?“ a hledá jejich kořen v životním stylu a pocitu méněcennosti. KBT říká: „Změň své myšlenky.“ Adler říká: „Pochopte, proč je máte, a pak si vyberte, jestli je chcete stále držet.“
Je Adlerovská psychoterapie vhodná pro děti?
Ano, a to i velmi často. Děti se v ní cítí bezpečně, protože se nezaměřuje na jejich chyby, ale na jejich snahy. Terapeut pomáhá dítěti pochopit, že jeho chování - třeba agresivita nebo ústupnost - je způsob, jak překonat pocit, že není důležité. V školách se Adlerovská psychoterapie používá pro prevenci školního vyhýbání a týrání.
Může mi Adlerovská psychoterapie pomoci s úzkostí?
Ano, ale ne přímo. Úzkost není problém, který se má „odstranit“. Je to signál, že se cítíš ohrožený - pravděpodobně proto, že tvůj životní styl tě přiměl věřit, že svět je nebezpečný nebo že jsi nedostatečný. Adlerovská terapie ti pomůže pochopit, odkud se ten strach bere, a najít nový způsob, jak se k světu připojit - bez nutnosti být dokonalým nebo kontrolovat všechno.
Jak dlouho trvá výcvik adlerovského terapeuta v Česku?
V Česku vyžaduje certifikace České asociace adlerovských psychoterapeutů (CAAP) minimálně 200 hodin teoretického vzdělání a 150 hodin supervize. Terapeut musí pochopit nejen teorii, ale i praktické dovednosti, jako je anamnestické dotazování a metoda encouragementu. Tento proces trvá obvykle 3-5 let.
Je Adlerovská psychoterapie vhodná pro lidi s autistickým spektrem?
Ano, pokud je terapeut obeznámen s potřebami této skupiny. Adlerovská psychoterapie nevyžaduje, aby klient byl „společenský“ v tradičním smyslu. Místo toho se zaměřuje na to, jak klient vnímá svůj vztah k ostatním - a jak si vytvořil životní styl, který mu umožňuje přežít ve světě, který ho často nepochopí. Mnoho lidí s ASD najde v této terapii bezpečí, protože se nevyžaduje, aby se „napodobovali“ ostatní.
Adlerovská psychoterapie neřeší, jak se zbavit bolesti. Řeší, jak se stát člověkem, který ji může nést - a přitom stále věřit, že jeho přítomnost má hodnotu. A to je věc, která se neztrácí ani v době digitální izolace, ani v době, kdy se lidé cítí, že nejsou dostateční. Je to věčný přístup. Protože lidská potřeba patřit k něčemu většímu - není vymyslená. Je lidská.