Proč skupinové tréninky sociálních dovedností fungují u dětí s autismem?
Dítě s poruchou autistického spektra (PAS) často neví, jak začít konverzaci, jak reagovat na smích nebo jak se chovat ve skupině. To neznamená, že nechce mít přátele. Znamená to, že jeho mozek zpracovává sociální signály jinak. Skupinové tréninky nejsou o tom, aby dítě „napodobovalo“ neurotypické děti. Jsou o tom, aby se naučilo rozumět a reagovat v reálných situacích - bez strachu, bez zbytečného tlaku.
V České republice se tyto programy už desítky let vyvíjejí. Nejúčinnější nejsou ty, které přinutí dítě sedět klidně a říkat „dobrý den“ podle vzoru. Nejúčinnější jsou ty, které vytvářejí bezpečné prostředí, kde dítě může zkoušet, chybovat, opakovat a získávat zkušenosti. A to jen ve skupině. Samotná interakce s vrstevníky je největší učitel.
Co se přesně učí v těchto skupinách?
Nejčastěji se trénují konkrétní dovednosti, které vypadají jednoduše, ale pro dítě s autismem mohou být náročné:
- Co znamená, když někdo zavře oči a překříží ruce? („poslech celého těla“)
- Jak poznat, kdy někdo chce přestat mluvit?
- Jak začít hovor bez toho, abyste někoho přerušili?
- Jak se chovat, když někdo řekne něco, co vám nelíbí - ale nechcete začít křičet?
- Jak se chovat při hře, když nevyhráváte?
- Jak se přizpůsobit různým sociálním situacím - škola, kavárna, návštěva kamaráda?
Programy jako PEERS (Program for the Evaluation and Enrichment of Relational Skills) se zaměřují na konkrétní scénáře. Například: „Jak být dobrým hostitelem, když přijde kamarád?“ - co říct, co nabídnout, jak se chovat, když si někdo vezme hračku. Nebo: „Jak změnit špatnou pověst?“ - pokud se dítě z nějakého důvodu dostalo do špatného reputačního „bloku“ u vrstevníků.
Nejde o to, aby dítě „bylo normální“. Jde o to, aby mělo nástroje, které mu umožní vyjádřit se, vyhnout se konfliktům a najít své místo ve společnosti - bez toho, aby muselo ztratit sebe sama.
Co je rozdíl mezi PEERS, ABA a Early Start Denver Model?
Ne všechny programy jsou stejné. Každý má jiný přístup, jiné cíle a jiné metody.
PEERS je strukturovaný, skupinový program, který se zaměřuje na konkrétní dovednosti. Děti se setkávají pravidelně, obvykle jednou týdně, a trénují přesně tyto situace. Rodiče se také zapojují - učí se, jak podporovat nácvik doma. Tento přístup má v ČR úspěchy, protože je přizpůsobený našemu jazyku a kultuře.
ABA (Applied Behavior Analysis) se snaží změnit chování pomocí odměn a následků. Například: když dítě řekne „dobrý den“, dostane bonbon. Když se začne křičet, přestane se s ním mluvit. Tento přístup je efektivní pro zmírnění nárazových chování, ale mnoho rodin a odborníků se ho obává. Proč? Protože často snaží potlačit přirozené autistické projevy - jako je opakování pohybů, hovor sám se sebou nebo odmítání kontaktu - a místo toho tlačí dítě do „neurotypického“ chování. To může být pro dítě vyčerpávající a vnitřně bolestivé.
Early Start Denver Model je jiný. Tento přístup se snaží o změnu vývoje mozku - nejen chování. Je zaměřený na děti od 12 měsíců. Používá hru, pohyb, hudební interakce a přirozené situace, aby podporoval vývoj sociálního a komunikačního mozku. Cílem není „napodobit“ neurotypické dítě, ale pomoci autistickému dítěti vyvíjet vlastní, silnější způsoby spojení s ostatními. Tento model je složitější, vyžaduje vyšší kvalifikaci terapeutů a není tak běžný v ČR jako PEERS.
Co dělat, když není v městě žádný skupinový program?
Ne každý region v ČR má přístup k odbornému tréninku. Většina programů se koná v Praze, Brně, Ostravě nebo Plzni. V menších městech je to těžší. Ale to neznamená, že nic nejde udělat.
První krok: propojit domácí prostředí se školou. Pokud dítě trénuje „jak požádat o hračku“ v kroužku, doma to musí být stejné. Rodiče musí vědět, co se učí, a opakovat to v běžných situacích - při jídlu, při návštěvě kamaráda, při návštěvě supermarketu.
Druhý krok: použít kvalitní materiály. Knihy jako Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem od Věry Čadilové a Zuzany Žampachové (nakladatelství Pasparta, 2017) jsou v ČR jedním z nejrozšířenějších nástrojů pro rodiče a učitele. Obsahuje 104 stran praktických návodů, obrázků a scénářů. Cena je jen 210 Kč. Dostupná je i sada „Rozvoj sociálních dovedností - sada 1. a 2. díl“ od Pasparty, která je přizpůsobená českému prostředí.
Třetí krok: vytvořit vlastní malou skupinu. Pokud máte dva nebo tři děti s podobnými potřebami, můžete se spojit s terapeutem nebo logopedem a domluvit si jedno setkání týdně - třeba v knihovně, ve škole nebo doma. Stačí 45 minut. Stačí, když se děti setkají a hrají hru s pravidly, kde se musí střídat, čekat, komunikovat. To je už trénink.
Co říkají rodiče a učitelé?
Podle zkušeností uvedených na Eduall.cz a v materiálech Pasparty je klíčové: nečekat na velké výsledky. Mnoho rodičů chce, aby dítě po třech týdnech mělo 10 kamarádů. To není realita.
Pravý úspěch je jiný:
- Dítě se v pondělí nezakřičelo, když mu někdo vzal kresbu.
- Dítě se zeptalo: „Co děláš?“ - a nejen se zamumlalo.
- Dítě se podívalo na učitele, když mu něco řekl - místo aby se obrátilo k oknu.
- Dítě se zúčastnilo hry na dvoře - i když jen 5 minut.
Tyto věci se nezaznamenávají v testech. Ale rodiče to vědí. A to je důležitější než jakýkoliv výsledek.
Učitelé zaznamenávají, že děti, které trénují sociální dovednosti v malých skupinách, jsou méně agresivní, méně izolované a lépe reagují na instrukce. Ne proto, že se „napodobily“, ale protože začaly rozumět, co se kolem nich děje.
Co je největší chybou v tréninku?
Největší chyba je: zaměřit se jen na neurotypické normy.
Některé programy stále trénují děti, aby „vypadaly normálně“ - aby se smály, když se nemusí smát, aby mluvily, když se chtějí jen ticho, aby se dotýkaly, když se bojí kontaktu. To není podpora. To je násilí.
Moderní přístup říká: respektujte autistickou komunikaci. Pokud dítě potřebuje ticho, dejte mu ho. Pokud potřebuje opakovat věty, nebráněte mu. Pokud potřebuje hýbat rukama, nezakazujte to. Cílem není změnit dítě. Cílem je pomoci mu být sám sebou - a zároveň se naučit, jak se v tomto světě pohybovat.
Nejlepší tréninky v ČR už to vědí. Ví, že dítě s autismem nemusí mít „normální“ smích, ale může mít svůj vlastní - a to je v pořádku. Ví, že dítě nemusí hledat oční kontakt, ale může se podívat na ústa nebo na ruku - a to je stále komunikace.
Kde najít kvalitní program v ČR?
Nejznámější organizace, které nabízejí skupinové tréninky nebo školení pro odborníky, jsou:
- Pasparta - vydává knihy, pracovní sešity a sady pro rodiče i učitele. Jejich materiály jsou nejrozšířenější v ČR.
- Centrum Nautis - nabízí dvoudenní kurzy pro pedagogy a terapeuty, které se zaměřují na praktické nácviky sociálních dovedností u dětí i dospělých s Aspergerovým syndromem.
- NADAV - Národní asociace pro děti a dospělé s autistickým spektrem - poskytuje informace, podporuje vznik nových skupin a pomáhá s propojením rodin.
Nezapomeňte: ne každý program je pro každé dítě. Některé děti potřebují menší skupiny (3-4 děti), jiné se lépe cítí ve větších. Některé potřebují více vizuálních pomůcek, jiné více pohybu. Klíč je individualizace. Každé dítě má jiné potřeby, jiné schopnosti, jiný tempa učení.
Co budoucnost přináší?
Veřejné povědomí o autismu roste. Více škol začíná mít podporu pro děti s PAS. Více rodičů hledá informace. Ale stále chybí:
- Kvalifikovaní terapeuté - je jich příliš málo, a nejsou rovnoměrně rozložení po ČR.
- Financování - mnoho programů je závislých na dotacích nebo dobrovolnících.
- Moderní materiály - knihy z roku 2017 už nejsou dostatečně aktuální. Potřebujeme nové přístupy, které respektují autistické způsoby myšlení.
Budoucnost bude záviset na tom, zda budeme trénovat děti k tomu, aby se „přizpůsobily světu“, nebo zda budeme svět přizpůsobovat dětem. Výběr je jasný. A první krok je začít s tím, co už funguje - skupinovými tréninky, které nekazí, ale podporují.