Sebepoškozování: Jak přestat sebe napadat a začít se starat

Sebepoškozování je sebepoškozování, chování, které si člověk namísto péče o sebe zvykne užívat jako způsob, jak zvládnout bolest, kterou nemůže vyjádřit jinak. Also known as sebekritika v extrémní formě, it je často skrytým projevem hlubokého trauma nebo neustálého pocitu, že jste něco špatného. Nejde jen o řezání nebo přehnané cvičení – může to být i neustálé přehodnocování sebe, znevažování svých úspěchů, nebo schopnost ignorovat vlastní potřeby, až do okamžiku, kdy tělo nebo duše prostě zavolají na pomoc.

Sebepoškozování trauma, zkušenost, která překročila schopnost člověka se s ní vypořádat a zůstala v těle i mysli jako nezpracovaná bolest často vzniká jako odpověď na dlouhodobé pocity viny, stydu nebo nepřijetí. Lidé, kteří se poškozují, často nevědí, jak jinak vyjádřit, že jim něco bolí. Místo slov používají tělo – nebo myšlenky. A to je přesně tam, kde se to stává nebezpečným: když se úzkost, vnitřní napětí, které vás drží v připravenosti na nejhorší, i když nic nebezpečného není promění v vnitřní hlas, který vám opakuje: „To jsi si zasloužil.“ Nebo: „Nikdy to nezvládneš.“ Tento hlas není pravda – je to jen způsob, jak se mozek snaží zvládnout to, co nemůže zvládnout.

Sebepoškozování se často plést s depresivní myšlenky, opakujícími se negativními přesvědčeními o sobě, která se nezakládají na skutečnosti, ale na pocitech z minulosti. Když někdo řekne „Jsem zbytečný“, neříká to o sobě – říká to o tom, co mu kdysi někdo řekl, nebo co si v dětství přečetl z pohledu někoho, kdo ho neviděl. A právě proto je terapie tak důležitá: nejde o to, aby jste se naučili být lepší. Jde o to, abyste se naučili být v pořádku tak, jak jste.

V našich článcích najdete konkrétní příběhy a nástroje, které lidem pomohly přestat sebe trestat. Zjistíte, jak kognitivní omyly v ADHD nebo závislostech vedou k tomu, že si člověk vytváří vlastní nástrahu. Jak snižování škod funguje i u těch, kdo nechtějí přestat – ale chtějí přestat trpět. Jak kompulzivní cvičení nebo sebekritika jsou jen různé tváře stejné bolesti. A jak se dají tyto vzory přerušit – ne silou vůle, ale jemným, trvalým přesvědčením, že jste si hodní.