Arteterapie není o tom, jak krásně nakreslíte nebo namalujete. Je to o tom, co se vám v procesu tvorby odhalí - a co jste si dříve nikdy neuměli říct. Když nemůžete slovy popsat, co vás tíží, může vám pomoci kresba, malba, modelování nebo koláž. V České republice se tato forma terapie používá už od 50. let 20. století, ale teprve teď začíná být skutečně pochopená. Nejde o uměleckou soutěž. Nejde o to, zda je výsledek hezký. Jde o to, co se stane, když ruka začne pohybovat tužkou, štětcem nebo hlínou - a mysli se nechá řídit tím, co se vnitřně odehrává.
Co vlastně arteterapie je?
Arteterapie je léčebný proces, který využívá výtvarné tvorby jako hlavního nástroje k poznání vlastní psychiky. Podle České arteterapeutické asociace má za cíl snížit psychické nebo psychosomatické obtíže a zlepšit vztahy s ostatními. Tento přístup není nový, ale jeho podstata je často špatně pochopená. Nejde o to, aby klient vytvořil dílo, které by se dalo vystavit. Jde o to, aby se přes proces tvorby dostal k tomu, co mu dříve unikalo - k emocím, vzpomínkám, strachům, které slovy neumí vyjádřit.
Na rozdíl od tradiční psychoterapie, kde se hovoří o problémech, tady se problémy prožívají. Když člověk maluje nebo modeluje, neříká: „Mám úzkost.“ On ji prostě vytváří - v barvách, čarách, tvarách. A pak se s ní může setkat jako s něčím, co je mimo něj - a tak ji může lépe pochopit.
Proč to funguje, když slova selhávají?
Mnoho lidí, kteří prošli traumatem, závislostí nebo chronickou úzkostí, říká: „Nemůžu to říct.“ Ne proto, že nechtějí, ale protože mozek tyto zkušenosti uložil jinak - ne jako příběh, ale jako tělesné pocity, obrazy, smyslové stopy. Verbální terapie s tím často neumí pracovat. Arteterapie ano.
U klienta s posttraumatickou stresovou poruchou, který se po nehodě neodvažoval mluvit o tom, co se stalo, mohla arteterapie znamenat, že začal kreslit černé kruhy - opakující se, těžké, neukončené. Během několika sezení se tyto kruhy měnily: staly se vlnami, pak větrem, nakonec vodou. Neprohovořil o nehodě. Ale jeho kresby řekly vše. Během šesti měsíců se jeho noční můry snížily o 40 %. Ne proto, že by se „vyléčil“. Ale proto, že konečně měl prostor, kde mohl to, co se v něm dělo, vnímat bez obavy, že by to bylo „špatné“ nebo „nechápané“.
Rozdíl mezi „terapií uměním“ a „artpsychoterapií“
Ne všechna arteterapie je stejná. Existují dva hlavní přístupy. První se nazývá „terapie uměním“ - tady je důraz na samotný proces tvorby. Klient se nechá vést, kreslí, maluje, modeluje - a terapeut ho neinterruptuje. Cílem je uvolnit se, připojit se k vlastnímu vnitřnímu světu. Tento přístup je často používán u dětí, lidí s autistickým spektrem nebo těch, kteří mají velký odpor k hovoru.
Druhý přístup se nazývá „artpsychoterapie“. Tady se výtvory po vytvoření prozkoumají jako symboly. Terapeut se ptá: „Co ti ten obraz říká?“ „Co se děje v tomto prostoru?“ „Kdo by mohl být v tomto koutě?“ V tomto případě se výtvor stává vstupem do hlubší psychoterapeutické práce. Obě formy jsou platné. Rozdíl je v tom, zda se zaměřujeme na proces, nebo na to, co proces odhalil.
Co se děje během jednoho sezení?
Typické sezení trvá 60 až 90 minut. Začíná klidem - klient si vybere materiál: barvy, papír, hlínu, pastelky. Někdo ví, co chce dělat. Někdo si jen sedne a čeká. A pak začne. Tvorba trvá 30 až 45 minut. Většina lidí se v prvních 10 minutách cítí nejistě. „Nevím, jak kreslit.“ „Nemám talent.“ To je normální. A právě to je to, co terapeut odstraňuje: předsudek, že umění je pro „talentované“.
Poté následuje fáze reflexe. Terapeut neříká: „To je krásné.“ On se ptá: „Co jsi cítil, když jsi používal tu barvu?“ „Co tě překvapilo na tom, co jsi vytvořil?“ „Když se na to díváš, co ti připomíná?“ Tady nejde o interpretaci - jde o to, aby klient sám našel význam. A pak následuje integrace: „Co bys chtěl vzít s sebou domů z tohoto sezení?“
Komu pomáhá arteterapie nejvíc?
Arteterapie je efektivní v několika klíčových oblastech:
- Posttraumatická stresová porucha - když slova nejsou dostatečná, aby vyjádřily strach, vina nebo bezmoc.
- Úzkostné poruchy - když mysl je přetížená a tělo je napjaté. Kreslení pomáhá uvolnit nervový systém.
- Děti a adolescenti - zvláště ti, kteří nemluví o problémech doma nebo ve škole. Výtvarná tvorba je jejich přirozený jazyk.
- Stárnutí a demence - u starších lidí, kteří ztrácejí slova, ale stále cítí emoce. Malování jim vrací citovou spojitost.
- Závislosti - když člověk potřebuje najít nový způsob, jak zvládat emocionální bolest, místo alkoholu nebo drog.
Podle odhadů v odborných zařízeních má arteterapie úspěšnost 65-75 % u klientů, kteří mají problémy s verbální komunikací. A to i přes to, že není „rychlá“ terapie. Je to proces, který vyžaduje čas, bezpečí a trpělivost.
Co se stane, když si myslíte, že „neumíte kreslit“?
Toto je nejčastější odpor. „Jsem špatný v umění.“ „Nemám vůbec kreativitu.“
Arteterapeut zná toto obavy. A odpovídá jednoduše: „Nevím, jak kreslíš. Jen vidím, co se děje, když kreslíš.“
Ve skutečnosti se většina lidí, kteří se k arteterapii dostanou, během tří až pěti sezení naučí přestat se kritizovat. Nechají se vést. Zkoušejí různé materiály. Zjistí, že když neříkají: „To je špatné“, ale: „To je co jsem cítil“, začnou vytvářet něco, co je pro ně silné. Ne proto, že je krásné. Ale proto, že je pravdivé.
Neexistuje špatná kresba v arteterapii. Jen různé způsoby, jak říct: „Jsem tady. A tohle mě trápí.“
Kdo je arteterapeut a jak se stát jedním?
Arteterapeut není malíř. Není psycholog. Je obojí. Musí mít vzdělání v psychoterapii a zároveň uměleckou praxi. V České republice je specializované vzdělávání v arteterapii dlouhé - obvykle 2 až 3 roky po absolvování základního psychologického nebo uměleckého studia. V roce 2022 byla na Univerzitě Karlově zahájena první akreditovaná magisterská specializace v arteterapii - krok, který obor přesunul z periferie do akademického prostředí.
V ČR je dnes odhadováno 50 až 70 certifikovaných arteterapeutů. Je jich málo. A to je jedno z hlavních rizik: kvalita služeb se liší. Někdo se jmenuje „arteterapeut“, i když má jen krátký kurz. To může poškodit důvěru v obor. Proto je důležité vybírat terapeuty, kteří jsou členy České arteterapeutické asociace nebo Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT).
Co je nového v arteterapii v roce 2025?
Tradiční materiály - barvy, papír, hlína - jsou stále základem. Ale začínají se objevovat experimenty s digitálními nástroji. Někteří terapeuti používají tabletové aplikace s citlivými štětcemi, které umožňují kreslit v klidu doma. Některé kliniky zkoušejí virtuální realitu - klienti si vytvářejí světy, které jim pomáhají zpracovat trauma.
Největší změna ale není technologická. Je sociální. Arteterapie se dostává do škol. Do mateřských škol. Do základních škol. Výzkum ukazuje, že děti, které pravidelně malují ve škole jako součást emocionální výchovy, mají nižší úroveň úzkosti a lepší schopnost spolupráce. Poptávka po arteterapeutech ve školství roste o 15-20 % ročně.
Do pěti let se očekává, že arteterapie bude součástí primární prevence duševních potíží u dětí. A to je největší naděje: že se lidé naučí výrazem předtím, než se ztratí v hluboké deprese nebo úzkosti.
Co nejde v arteterapii?
Arteterapie není rychlá léčba. Není to „zázračný prostředek“ pro okamžité řešení problémů. Pokud potřebujete rychle zastavit panickou útok, arteterapie není první volba. Pokud potřebujete konkrétní návod, jak přestat hádat se s partnerem - arteterapie vám to neřekne. Ale pokud potřebujete pochopit, proč se hádáte, proč se cítíte tak sami, proč se vám něco neustále vrací do hlavy - pak je to přesně ten prostor, kde arteterapie může pomoci.
Není to nahrazování psychoterapie. Je to její doplněk. Jako když se k léčbě zlomeniny přidá fyzioterapie. Neřeší zlomeninu - ale pomáhá tělu se zotavit.
Je arteterapie pro vás?
Arteterapie je pro každého, kdo:
- Chce vyjádřit něco, co nemůže říct slovy,
- Chce zjistit, co se skrývá za jeho úzkostí nebo podrážděností,
- Chce najít způsob, jak se sám sebou setkat bez slov,
- Chce zkusit něco jiného než „sedět a mluvit“.
Není pro vás, pokud:
- Chcete rychlé řešení problému,
- Chcete, aby vám někdo řekl, co znamená vaše kresba,
- Nejste ochotni přijmout, že „špatně kreslené“ věci mohou být největší pravdou.
Nejde o to, jestli jste „umělec“. Jde o to, jestli jste ochotný být člověkem - s emocemi, které nejdou vysvětlit, ale jdou vytvořit.
Je arteterapie vhodná pro děti?
Ano, arteterapie je jednou z nejúčinnějších forem terapie pro děti, zejména ty, které neumí nebo nechtějí mluvit o svých pocitech. Děti komunikují přirozeně prostřednictvím hry a výtvarné tvorby. Kresba jim umožňuje vyjádřit strachy, ztráty nebo útoky, které jim dospělí nechápou. V školním prostředí se arteterapie používá k prevenci úzkosti, agresivity a vývojových obtíží. Výzkumy ukazují, že děti, které pravidelně kreslí v terapeutickém prostředí, mají lepší schopnost regulace emocí a vyšší sebevědomí.
Může arteterapie pomoci při depresi?
Ano, ale ne jako samostatná léčba. Arteterapie je výborný doplněk k léčbě depresivních poruch. Když člověk trpí depresí, jeho mysl je často zaplavena negativními myšlenkami, které se neustále opakují. Kreslení nebo malování umožňuje vytvořit „prostor mimo“ - prostor, kde nejsou tyto myšlenky jedinou pravdou. Barvy, tvary a textury pomáhají vytvořit nové spojení mezi tělem a myslí. Mnoho lidí popisuje, že po sezení arteterapie se cítí „lehčí“, i když neřekli nic. Tento pocit „přerušení“ je klíčový pro překonání depresivního cyklu.
Je potřeba mít umělecký talent?
Ne. Vůbec ne. Arteterapie se nezaměřuje na estetickou hodnotu výsledku. Její hodnota je v procesu. Když děláte kresbu, neříkáte: „To je špatné.“ Říkáte: „Co jsem cítil, když jsem to vytvořil?“ „Co se stalo, když jsem použil červenou barvu?“ „Co se změnilo, když jsem přestal kreslit?“ Tyto otázky jsou důležité. Ne kresba. Ať už je vaše kresba jednoduchá nebo složitá - je stejně platná, protože je vaše.
Kde najít kvalitního arteterapeuta v ČR?
Hledejte terapeuty, kteří jsou členy České arteterapeutické asociace nebo Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT). Ti mají potvrzené vzdělání a podléhají supervizi. Mnoho arteterapeutů pracuje v psychiatrii, dětských odděleních, centrech pro závislosti nebo v soukromých praxích. Většina má stránky, kde uvádí své kvalifikace. Neváhejte se zeptat: „Jaké máte vzdělání v arteterapii?“ a „Jste členem nějaké asociace?“
Může arteterapie pomoci i v případě ztráty blízké osoby?
Ano. Ztráta může způsobit pocit, že slova nejsou dostatečná. Malování, kreslení nebo vytváření paměťového boxu s věcmi, které připomínají zemřelého, může pomoci zpracovat pocity, které se nechce mluvit. Někteří lidé vytvářejí obraz, který znázorňuje jejich vztah, jiní vytvářejí nádobu, kam „vloží“ své slova. Tyto výtvory nejsou symboly smrti - jsou symboly přetrvávajícího spojení. Arteterapie pomáhá přeměnit bolest na paměť - a paměť na součást života, ne jen ztráty.
Arteterapie není o tom, jak dobře umíte kreslit. Je o tom, jak dobře umíte být s sebou. A to je věc, kterou každý z nás může naučit - i když nikdy v životě nedržel štětec v ruce.